Čís. 3726.

Cís. nař. ze dne 27. října 1853, čís. 228 ř. zák. o urážkách vojínů nevztahuje se na rotmistry čsl. vojska ani na strážmistry čsl. četnictva, kteří jsou na roveň postaveni rotmistrům; nevztahuje se ani na vrchní četnické strážmistry, kteří jsou označeni vojenskými odznaky podporučíků (důstojníků), třebas byli platovým zákonem zařazeni do skupiny gážistů mimo služební třídy. Jest proto lhůtu § 530 tr. zák. počítati ode dne, kdy se vrchní četnický strážmistr sám dozvěděl o své urážce, nikoliv od doby, kdy se o ní dozvěděl jemu nadřízený zemský četnický velitel.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1929, Zm I 601/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Poděbradech ze dne 29. ledna 1929 ve výroku, jímž byla obžalovaná uznána vinnou přestupkem proti bezpečnosti cti podle §§ 491 a 496 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení § 530 tr. zák. a cís. nař. ze dne 27. října 1853, čís. 228 ř. zák.; tento rozsudkový výrok se zrušuje a obžalovaná se podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle §§ 491 a 496 tr. zák. zprošťuje.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Poděbradech ze dne 29. ledna 1929 byla obžalovaná 1. uznána vinnou, že dne 9. října 1928 veřejně na návsi v P. soukromému obžalobci Vojtěchu Č-ovi jednak nadávala, jednak ho bez uvedení určitých skutečností vinila z potupných vlastností a ve veřejný posměch ho vydala, a že tak spáchala přestupek proti bezpečnosti cti v onom směru podle § 496 tr. zák., a v tomto směru podle § 491 tr. zák., 2. zproštěna podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že dne 30. října 1928 při hlavním přelíčení u okresního soudu v Poděbradech sdělováním vymyšlených skutečností křivě vinila soukromého obžalobce Vojtěcha Č-a z určitého nepočestného jednání, které by bylo způsobilé ho ve veřejném mínění snížiti nebo v opovržení uvésti, a že se tím dopustila přestupku proti bezpečnosti cti podle § 488 tr. zák. Rozsudek, nebyv napaden, vešel v moc práva. Rozsudkem tím v jeho odsuzující části byl porušen zákon. Obžalovaná hájila se námitkou, že trestní obžaloba byla podána po uplynutí lhůty § 530 tr. zák.; rozsudek námitce té nevyhověl s tímto odůvodněním: »Jest nesporno, že se urážka vrchního četnického strážmistra Vojtěcha Č-a, o kterou tu jde, stala dne 9. října 1928 a že toho dne řečený soukromý obžalobce nabyl o ní vědomosti. V souzeném případě není však rozhodným den, kdy se četník o urážce mu učiněné dozvěděl, nýbrž den, kdy se o ní dozvědělo zemské četnické velitelství, které jediné jest oprávněno rozhodovati o tom, má-li a smí-li uražený četník soukromou obžalobu podati; ode dne, kdy se velitelství dozví o urážce četníka, běží teprve lhůta § 530 tr. zák. Jak přípisem zemského četnického velitelství v Praze ze dne 31. prosince 1928 jest zjištěno, dozvědělo se velitelství o zažalované urážce teprve dne 12. listopadu 1928. Od tohoto dne plyne teprve lhůta § 530 tr. zák. Žaloba na soud došla dne 22. listopadu 1928 a jest tudíž podána včas (rozh. sb. n. s. čís. 1813, 1084).«
V rozhodnutí sb. n. s. čís. 3362 bylo vysloveno a podrobně odůvodněno, že se cís. nař. ze 27. října 1853, čís. 228 ř. zák. o urážkách vojínů nevztahuje na rotmistry čsl. vojska ani na strážmistry čsl. četnictva, kteří jsou na roveň postaveni rotmistrům, tím méně na vrchní četnické strážmistry, kteří jsou označeni vojenskými odznaky podporučíků, tedy důstojníků. Na správnosti úvah v rozhodnutí tom uvedených nemůže nic změniti okolnost, že platový zákon z 24. června 1926, čís. 103 sb. z. a n. ve čtvrté části i v dílu I. i v dílu II. rozlišuje mezi důstojníky (skupina A) a gážisty mimo služební třídy (skupina B), a že vrchní četničtí strážmistři jsou zařaděni do skupiny gážistů mimo služební třídy, neboť rozhodnou pro otázku, o kterou jde, není úprava platových poměrů dotyčných četnických osob, nýbrž důležitost služby jimi konané a jich služební postavení. Soukromý obžalobce jest vrchním četnickým strážmistrem; byl tedy k podání obžaloby oprávněn jen on sám, jen on sám jest dominus litis, nikoli nadřízený mu zemský četnický velitel. Jest proto počítati lhůtu § 530 tr. zák. ode dne, kdy se o urážce dozvěděl a nesejde na tom, kdy se o ní dozvěděl zemský četnický velitel. Jak zjištěno, byl vrchní četnický strážmistr Vojtěch Č. činu osobně přítomen, urážlivá slova sám slyšel, jest proto lhůtu § 530 tr. zák. počítati ode dne spáchání činu, a byla tedy soukromá obžaloba, podaná teprve dne 22. listopadu 1928, podána až po uplynutí lhůty § 530 tr. zák.

Citace:

Čís. 3726.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 777-779.