Čís. 3663.

Porušení předpisu § 319 tr. ř. a zmatek čís. 6 § 344 tr. ř. je tu jen tehdy, nedal-li porotní soud porotcům dodatkovou otázku, ač k tomu byl za splněných zákonných předpokladů povinen.
První podmínkou této povinnosti porotního soudu je, by bylo tvrzeno, že tu byl takový stav, nebo že nastala taková skutečnost, jež vylučují nebo ruší trestnost.
Povinnost ta není sice podmíněna přímým (výslovným) tvrzením stavu nebo skutečností vylučujících nebol rušících trestnost, je však nutno, by takový stav nebo skutečnosti byly positivními výsledky řízení alespoň napovězeny.
Spáchal-li obžalovaný podle posudku znalců psychiatrů čin ve stavu pathologického opojení alkoholického, vyhověl porotní soud předpisu § 319 tr. ř. (§ 344 čís. 6 tr. ř.) dav porotcům dodatkovou otázku na úplné opilství podle § 2 c) tr. zák.; dáti onu otázku i na jiné pomatení smyslů podle § 2) c tr. zák. byl by tu povinen jen, kdyby ho výsledky řízení k tomu zavazovaly.
Výrok porotců odporuje sám sobě (§ 344 čís. 9 tr. ř.) jen, zjišťují-li jednotlivé jeho součásti takové skutkové okolnosti, jež nemohou logicky vedle sebe obstáti.
Skutečnosti, pojaté do otázek, jsou výrokem porotců zjištěny jen, byla-li otázka zodpovězena kladně; záporná odpověď není zjištěním skutečností.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, Zm II 211/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 22. května 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, napadajíc rozsudek jen, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným zločinem vraždy, dovolává se číselně důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a 6 § 344 tr. ř., věcně doličuje mimo to i důvod zmatku podle čís. 9 téhož §. Při hlavním přelíčení navrhl obhájce obžalovaného, aby otázky dané porotcům byly doplněny otázkou, zda čin byl spáchán v »jiném pomatení smyslů« (§ 2 písm. c) tr. zák.). V tom, že porotní soud tomuto návrhu nevyhověl, shledává zmateční stížnost jednak důvod zmatku podle čís. 5 § 344 tr. ř., jednak porušení předpisu § 319 tr. ř., zakládající důvod zmatečnosti podle čís. 6 § 344 tr. ř. Než tato námitka, přicházející zjevně v úvahu jen jako uplatňování tohoto zmatku speciálního, je bezpodstatná. Při prvém hlavním přelíčení v této trestní věci navrhl obhájce obžalovaného, by ke hlavnímu přelíčení byli přibráni jeden nebo dva psychiatři, kteří by prozkoumali, neprovedl-li obžalovaný čin ve »střídavém pominutí smyslů«. Porotní soud se usnesl, že spisy budou vráceny vyšetřujícímu soudci za tím účelem, by obžalovaný byl dodán do ústavu choromyslných v Opavě k přezkoumání jeho duševního stavu v době spáchaného trestného činu (§ 2 tr. zák.). To se také stalo, soudní znalci-psychiatři řečeného ústavu shrnuli výsledky pozorování obžalovaného a zkoumání jeho duševního stavu v konečný závěr posudku, podle něhož obžalovaný, člověk mravně schátralý, sesurovět a náchylný k násilnostem, oddaný již po léta nemírnému pití, spáchal čin ve stavu pathologického opojení alkoholického ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák. Obžalovaný sám zodpovídal se již v přípravném vyšetřování opětně, zejména při svém výslechu ze dne 16. listopadu 1928 v ten rozum, že čin musil spáchati jen ve stavu úplného opilství, rovněž při prvém přelíčení uvedl, že neví, proč to udělal, že snad v opilosti napadla mu nějaká myšlenka tak, že v tom okamžiku nevěděl, co dělá, a stejně prohlásil i při druhém hlavním přelíčení, že si čin svůj vysvětliti nedovede a že se to mohlo státi jen v úplné opilosti. Bylo proto na místě, že porotní soud dal porotcům k první hlavní otázce otázku dodatkovou, zda spáchal obžalovaný čin, uvedený v první hlavní otázce (zločin vraždy na své manželce Štěpánce Ch-ové), v úplném opilství, ve které se připravil, nemaje zločin v úmyslu, kteroužto otázku zodpověděli porotci všemi hlasy záporně.
Dav porotcům onu dodatkovou otázku na úplné opilství ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák., vyhověl porotní soud plně povinnosti, uložené mu předpisem § 319 tr. ř., jehož porušení, zakládající domnělý důvod zmatku podle čís. 6 § 344 tr. ř., spatřuje tudíž zmateční stížnost neprávem v tom, že porotcům nebyla dána další dodatková otázka na jiné pomatení smyslů podle § 2 c) tr. zák. než na úplné opilství). Jeť porušením předpisu § 319 tr. ř. řečený důvod zmatku dán jen tehdy, nedal-li porotní soud porotcům dodatkovou otázku, ač k tomu byl za splněných zákonných předpokladů povinen. První podmínkou této povinnosti porotního soudu je podle výslovného ustanovení § 319 tr. ř., by bylo tvrzeno, že tu byl stav, nebo že nastala skutečnost vylučující nebo rušící trestnost. Řečená povinnost není arciť podmíněna přímým výslovným tvrzením stavu nebo skutečností vylučujících nebo rušících trestnost, nicméně však je nutno, aby takový stav nebo takové skutečnosti byly positivními výsledky řízení alespoň napovězeny. Úkolem stěžovatelovým bylo tudíž dolíčiti, že za řízení bylo tvrzeno neb aspoň napovězeno, že obžalovaný v době činu byl v některém jiném pomatení smyslů než ve stavu úplného opilství, a poukázati zároveň na určité positivní výsledky řízení, nasvědčující takovémuto pomatení smyslů. Způsobem právě nastíněným nepočíná si však zmateční stížnost, která dokonce ani nenaznačuje, o které jiné pomatení smyslů než o úplné opilství by se u obžalovaného v době činu jednati mohlo, nýbrž ve svých na mnoha místech i nejasných úvahách dovozuje porůznu jen zcela povšechně, že právě takové zákonem žádané jiné pomatení smyslů bylo tu i v souzeném případě, v němž prý obžalovaný byl v takovém stavu, ve kterém ztratil jednak následkem opojení jednak následkem jiného pomatení smyslů vědomí trestnosti svého činu, nejsa zároveň ani schopen podříditi svoji vůli poznání nesprávnosti činu toho. Povšechným je i další tvrzení zmateční stížnosti, podle něhož vychází prý z celého chování obžalovaného najevo, že se nechoval jako člověk rozumný, an šel v noci pro revolver a jej zkoušel, z něho dvě rány vystřelil ve světnici, kde spala celá rodina, a šel pak v noci do bytu osoby, kterou chtěl zastřelili v přítomnosti sedmi osob. Ještě povážlivějším je však, že zmateční stížnost na jednom místě svých vývodů uvádí podle toho, co v tom směru shora bylo řečeno, neprávem, že obžalovaný nikdy netvrdil, že byl opilý, v zápětí však dovozuje výslovně, že již z množství vypitého jím alkoholu vychází najevo, že nemohl míti rozum a býti si vědom svého činu a že to, co činil, a jeho chování vůbec prozrazuje jen, že jednal následkem alkoholního excessu, jakoby se nacházel v hypnotické suggesci, že tedy u něho šlo jen o pomatení smyslů, které nastupuje při stavu bezvědomí, nastávajícího po alkoholních excessích tak, že stav, ve kterém obžalovaný jednal, byl snad výsledkem bezprostředního účinku alkoholu. Jeť z těchto ukázek zjevno, že i zmateční stížnost spatřuje vlastně stav, v němž obžalovaný nebyl sobě vědom svého činu (§ 2 písm. c) tr. zák.) především, ba výhradně jen v jeho (úplném) opilství a že je tomu tak zejména též, pokud je v ní řeč o »hypnotické suggesci« obžalovaného, označené v ní výslovně jako následek excessu alkoholního. Zmateční stížnost dovozuje dokonce v závěru dotyčných svých vývodů přímo, že bylo nutno dáti porotě otázku, že obžalovaný »jednal. v pomatení smyslů, povstalém následkem alkoholního excessu«. Tím lze si však zároveň vysvětlit též onen shora rovněž již zmíněný další zjev, že se zmateční stížnost ani nepokouší vymeziti přesněji ono jiné pomatení smyslů, v němž obžalovaný byl podle jejího tvrzemi v době činu. Tvrdí se v ní sice, že i podle posudku znalců jest obžalovaný dědičně zatížen, a poukazuje se v ní dále na některá tělesná poranění i choroby, jež obžalovaný průběhem doby několik let utrpěl pokud se týče přestál. Než ono její tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť znalecký posudek zmiňuje se sice ve svém úvodním odstavci o tvrzení obžalovaného, podle něhož jeho otec a nejstarší bratr byli oddáni pití, otec pak zemřel mozkovou mrtvicí, obžalovaný sám není však v posudku označen jako osoba dědičně zatížená. Pozorností znalců neunikla ani ona poranění obžalovaného a jeho dřívější choroby, na něž poukazuje zmateční stížnost, jejich posudek nečiní však ani z nich závěr na duševní poruchu u obžalovaného vůbec a na jiné pomatení smyslů podle § 2 písm. c) tr. zák., než na úplné opilství (pathologické opojení alkoholické) zvlášť. Ale nejen v posudku znaleckém, nýbrž ani v ostatních výsledcích řízení včetně zodpovídání se samotného obžalovaného nemá opory tvrzení zmateční stížnosti, že u obžalovaného mohlo jíti o jiné pomatení smyslů než právě jen o úplné opilství. Zejména není správným; její tvrzení, podle něhož obžalovaný (za řízení) vždy jen tvrdil, že neví, co se stalo od okamžiku, kdy opustil poslední z hostinců, jím osudného dne postupně navštívených, neboť obžalovaný vylíčil podle protokolů o jeho opětovných výsleších, nejen události, které činu předcházely, nýbrž i čin sám, jednou podrobněji, jindy méně podrobně, ale v základních rysech vždy celkem stejně, jak při svém výslechu na policií, tak ve výpovědech, učiněných jím u soudu jednak v přípravném vyšetřování, jednak při obojím hlavním přelíčení. Ostatně připouští zmateční stížnost sama možnost, že si obžalovaný pamatoval, že bylo vystřeleno jednou (obžalovaný sám uvedl opětně zejména i u obou hlavních přelíčeních výslovně, že se pamatuje, že střelil na svoji manželku třikráte), takže přímo nepochopitelným jeví se její tvrzení, že prý toto střílení nedošlo k vědomí obžalovaného. Netřeba tudíž než znovu zdůraznili, že povinnosti plynoucí z předpisu § 319 tr. ř., učinil porotní soud plné zadost již tím, že dal porotcům dodatkovou otázku na úplné opilství ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák., že ho však výsledky řízení nezavazovaly k tomu, by dal porotcům další dodatkovou otázku na jiné pomatení smyslů podle téhož §, takže důvod zmatečnosti podle čís. 6 § 344 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost bezdůvodně.
Posléze vytýká zmateční stížnost, že výrok, porotců odporuje sám sobě, an jednak uznává obžalovaného vinným zločinem vraždy, spáchané jím na manželce, jednak neshledává ho vinným pokusem zločinu vraždy na jeho tchyni Hedvice B-ové. Než v tom, že porotci zodpověděli první hlavní otázku na zločin vraždy, spáchané obžalovaným na jeho manželce: Štěpánce Ch-ové, všemi hlasy kladně, kdežto jejich odpověď k páté hlavní otázce na zločin nedokonané vraždy na Hedvice B-ové, vyzněla jednohlasně záporně, není takového vnitřního rozporu, který by činil odpověď porotců zmatečnou podle čís. 9 § 344 tr. ř. Odporujeť výrok porotců sám sobě jen tehdy, zjišťují-li jednotlivé jeho součásti takové skutkové okolnosti, jež nemohou logicky vedle sebe obstáti. Skutečnosti pojaté do otázek, jsou však výrokem porotců zjištěny jen, byla-li jejich odpověď k té které otázce kladná; záporná odpověď omezující se na prosté slůvko »ne«, není zjištěním skutečností již proto, že z ní není zjevno, zda porotci nepokládají za prokázanou žádnou ze skutečností, pojatých do otázky, či jen některou z nich nebo zda považují sice dotyčné skutečnosti za prokázány, mají však za to, že nenaplňují zákonné pojmy, uvedené v otázce, neb aspoň některý z těchto pojmů. Že mezi odpovědmi porotců k oběma shora řečenými otázkám, nemusí býti vzájemný rozpor, je ostatně zjevno i z toho, že otázky i odpovědi týkají se činů, předsevzatých obžalovaným proti dvěma různým osobám; bylo vzhledem k ustanovení §§ 313, 326 tr. ř. výhradně věci porotců, posoudili Ji oba činy, kladené za vinu obžalovanému, způsobem po stránce skutkové po případě i právní různým. Žádný z důvodů zmatečnosti, uplatňovaných zmateční stížnosti číselně, ani kterýkoliv z ostatních důvodů zmatku, vypočtených v § 344 tr. ř. není v ní dolíčen výtkami, že z lavice porotců byla vyloučena inteligence, která žádala O dovolenou, a že jednací síň porotní je nedostatečná, ani tvrzením, že svědkové, kteří v přípravném vyšetřování potvrdili výroky obžalovaného, že chce své ženě ublížiti, nebyli při hlavním přelíčení s to toto své tvrzení opakovali, pokud se týče, že jejich výpovědi byly jinými svědky vyvráceny, tím méně pak poukazem na řadu svědků, přihlásivších prý se po rozsudku, kteří by potvrdili nepravdivost výpovědi oněch svědků průvodních. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako ve všech směrech bezdůvodnou.

Citace:

č. 3663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 635-639.