Čís. 3483.

Nelze se dopustiti spoluviny na zločinu nadržování podle § 214 tr. zák. sobě samému nebo jiným osobám, jež měla spáchati osoba třetí, jehož skutková podstata však není dána proto, že nikdo z těch, jimž mělo býti touto osobou nadržováno, zločin nespáchal.
Má-li býti nadržováno určitému zločinci, musí býti zjištěno, že tato osoba zločin skutečně spáchala (je zločincem).
(Rozh. ze dne 15. května 1929, Zm I 702/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného Josefa S-ého do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 9. října 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ 5, 214 tr. zák., zrušil rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný Josef S. uznán vinným zločinem podle §§ 5 a 214 tr. zák. jakož i ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících; z důvodu této zmateční stížnosti zrušil podle § 290 tr. ř. rozsudek i v části, odsuzující obžalovaného Karla F-a pro zločin podle § 214 tr. zák., a ve výroku, že se mu podle § 265 tr. ř. nepřisuzuje žádný trest, a věc v rozsahu zrušení vrátil na soud prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Pokud zmateční stížnost obžalovaného Josefa S-ého, uvádějící číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř., popírá, že stěžovatel naváděl Kašpara F-a k tomu, by se neprávem obvinil z krádeže kola, a pokud oceňuje v tom směru věrohodnost a důkazní moc údajů Kašpara F-a, jest provedena nepřípustně proti předpisům §§ 258 a 288 čís. 3 tr. ř., takže neprovádí po zákonu žádný z důvodů zmatečnosti uvedených v § 281 tr. ř. Naproti tomu nebylo lze odepříti oprávnění další její námitce, že není možno, by se obžalovaný Josef S. dopustil spoluviny na zločinu nadržování podle § 214 tr. zák. sobě samému nebo Josefu R-ovi a Josefu Č-ovi, jejž prý spáchal Kašpar F., jehož skutková podstata však není dána proto, poněvadž žádný z řečených, jimž mělo býti F-em nadržováno, krádež kola nespáchal. Neboť, má-li býti nadržováno určitému zločinci, musí býti zjištěno, že tato osoba zločin skutečně spáchala a je tudíž zločincem; to však nalézací soud vyloučil, osvobodiv jak stěžovatele tak i Josefa R-a a Josefa Č-a z důvodu, že krádež kola nespáchali. Pokud tedy rozhodovací důvody jsou vybudovány na zjištění, že Kašpar F. udal sebe falešně z krádeže kola, kterou nespáchal, by spoluobžalovaný Josef S. docílil propuštění z vazby a že úmyslem F-ovým bylo podporovati obžalovaného S-ého a odvrátiti též od spoluobžalovaných R-a a Č-a stíhání pro zločin za vinu jim kladený, a dále, že Josef S. svým návodem úmyslně působil ve prospěch R-ův a Č-ův, by na jevo nepřišly skutečnosti ke zjištění pachatele vedoucí, nemohlo by na tomto základě býti uznáno na zločin podle § 214 tr. zák. u Kašpara F-a a důsledně ani na spoluvinu na něm u obžalovaného Josefa S-ého pro nedostatek skutkové náležitosti, že takto úmyslně bylo nadržováno tomu, kdo zločin krádeže spáchal.
Přes to však nemůže nejvyšší soud rozhodnouti hned ve věci, jak to navrhuje zmateční stížnost, a vynésti osvobozující rozsudek; neboť obžalovaný Kašpar F. je podle rozsudkového výroku uznán vinným, že dne 2. ledna 1928, obviniv se před vyšetřujícím soudcem krajského soudu v Chrudimi z krádeže kola v ceně 250 Kč dne 18. října 1927 v noci na Františku K-ovi neznámým pachatelem spáchané, pátrající vrchnosti půtahy, jež by k objevení pachatele zločinu vésti mohly, tajil, t. j. úmyslně hleděl překaziti, by nepřišly na jevo nebo to alespoň stížiti hleděl; stěžovatel je pak uznán vinným spoluvinou na tomto zlém činu obžalovaného Kašpara F-a, jenž podle toho má vztah i k ukrývání neznámého pachatele krádeže, která podle důvodů rozsudku skutečně byla spáchána. V důvodech rozsudku, jež co do předmětu nadržování jak po stránce objektivní tak i subjektivní omezují se jen na shora jmenované osoby, jež pachately zločinu nejsou, není však zjištění, jež by odpovídala rozsudkovému výroku potud, pokud činnost i úmysl obou obžalovaných — případně vedle přímého účelu krýti osoby pro krádež tu neprávem obviněné — nesly se i k tomu, zatajiti půtahy sloužící k odkrytí pachatele neznámého. Jen po takovém zjištění, jež ovšem náleží soudu nalézacímu, bude možno posouditi, zda trestný čin, tak jak je formulován v rozsudkovém výroku, jest ohledně obžalovaných F-a i S-ého dán. Nelze tedy na základě zmateční stížnosti přes to, že nebylo lze oduznati oprávnění jejím námitkám, vycházejícím ze skutkových zjištění rozsudku, pro nedostatečnost zjištění těch postupovati jinak než nařizuje § 288 čís. 3, druhá věta tr. ř., a to podle § 290 tr. ř. i ohledně obžalovaného Kašpara F-a; neboť třebas zmateční stížnost nepodal, mohou mu hořejší vývody právě tak sloužiti k dobru jako stěžovateli Josefu S-ému. Při tomto stavu věci nelze se vyhnouti nařízení hlavního přelíčení v prvé stolici, pročež bylo za souhlasu generální prokuratury podle § 5 novely k tr. ř. věc ve zrušených částech vrátiti k opětnému projednání a rozhodnutí soudu prvé stolice, jenž se upozorňuje na zákon ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. a jemuž pro případ, že by neuznal na vinu obžalovaných ve směru nadržování, bude zkoumati, nepřichází-li v úvahu jiný čin trestný.

Citace:

Čís. 3483.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 305-307.