Čís. 3634.Dohled ve smyslu § 132 tr. zák. zahrnuje při vězních nejen jejich bezprostřední hlídání v technickém slova smyslu, vykonávané dozorci vězňů, nýbrž i výkon každé pravomoci, která jest příslušnými předpisy propůjčena nad vězni určitým úředním osobám k tomu účelu, by byl zabezpečen řádný výkon vazby na osobách jí podrobených. Trestankyně je svěřena dohledu inspektora vězeňské stráže ve smyslu § 132 tr. zák. (Rozh. ze dne 23. října 1929, Zm I 272/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 9. března 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů: Citujíc důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř., věcně však uplatňujíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., tvrdí zmateční stížnost, že soud prvé stolice mylně vykládá pojem svěření trestankyně Anny V-ové dozoru stěžovatele jako inspektora vězeňské stráže, jehož povinnosti jsou upraveny v §§ 60—75 instrukce pro trestní soudy ze 16. června 1854, čís. 165 ř. zák. Z ustanovení těch je prý vidno, že obžalovanému jako inspektoru vězeňské stráže přísluší bezprostřední dozor nad dozorčím personálem ve věznici, že však trestanci nejsou svěřeni jeho bezprostřednímu dohledu, nýbrž jen nepřímo prostřednictvím vězeňské stráže. Z toho prý plyne, že ani Anna V-ová nebyla svěřena jeho bezprostřednímu dozoru. Stížnost není v právu, neboť jednak úzce vykládá zákonný pojem »dohledu« podle § 132 III. tr. zák., zaměňujíc jej zřejmě s pojmem »střežení uvězněných« podle § 45 soudní instrukce, jež ovšem zpravidla přísluší dozorcům vězňů. Dohled ve smyslu § 132 tr. zák. zahrnuje však v souzeném případě, při vězních, nejen jejich bezprostřední hlídání v technickém slova smyslu, vykonávané dozorci vězňů, nýbrž i výkon každé pravomoci, která jest příslušnými předpisy propůjčena nad vězní určitým úředním osobám k tomu účelu, by byl zabezpečen řádný výkon vazby na osobách jí podrobených; vězni se tím dostali v osobní svobodě pod takový vliv oprávněných úředních osob, že nebezpečí vzcházející z toho, by jejich závislosti nebylo využito sváděním k vykonání nebo dopuštění smilných činů, bezpochybně opodstatňuje, by každý vztah k vězňům, vyplývající z úředního postavení osob na provádění výkonu vazby súčastněných, byl považován za svěření k dohledu ve smyslu § 132 III. tr. zák. U inspektora vězeňské stráže je to však i s hlediska bezprostřednosti dohledu stěžovatelem žádané tím příznačnější, že předpisy, kterých se sama zmateční stížnost dovolává, určují — mimo všeobecné nadřízení inspektora dozorcům vězňů v § 46 instr. — přímo úkony, které má proti vězňům prováděti bezprostředně inspektor stráže sám (přijetí do vazby podle § 46, popis osoby a šatstva podle § 51, oznámení o převzetí do vazby podle § 60, raporty podle § 61, opatrování klíčů podle § 70, účast při spoutání podle § 71, prohlídka věznice podle § 72 atd.), jimiž jest právě založen i onen bezprostřední dohled nad vězni, který vyžaduje zmateční stížnost pro použití § 132 tr. zák.; tím jasněji jest jim prokázáno, že vězňové jsou proti inspektoru vězeňské stráže v poměru osob svěřených k dohledu v tom mravním smyslu, jaký má § 132 tr. zák. na zřeteli. Důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. není tedy opodstatněn.