Čís. 3632.

Výše úplatku není o sobě rozhodnou pro otázku, zda jde o »nepatrný prospěch« ve smyslu § 2 odst. 2 zák. o úplatkářství; tento pojem jest relativní a jest stupeň prospěchu vždy určiti podle povahy případu.
(Rozh. ze dne 22. října 1929, Zm II 68/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 28. prosince 1928, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle § 2 odst. (1) zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňujíc hmotněprávní výtku podle § 281 čís. 10 tr. ř. tvrdí, že čin obžalované bylo by lze podřaditi jen pod ustanovení § 2 odst. 2 zák. o úplatkářství, nikoliv pod předpis odstavce prvého, ježto prý šlo jen o nepatrný prospěch, předpokládá-li se (rozsudek ovšem neměl důvodu s otázkou tou se zabývati), že činem obžalované byl dotčen (důležitý) veřejný zájem. Jest ovšem připustiti, že výše úplatku není o sobě v určitém případě jedině rozhodnou pro otázku, zda jde o »nepatrný prospěch« osoby, jíž byl úplatek nabídnut, slíben nebo poskytnut, pokud se týče požadován nebo přijat; v zákoně použitý pojem »nepatrného prospěchu« má povahu relativní a jest stupeň prospěchu vždy určití podle povahy případu. Ohledně činnosti obžalované však rozsudek zjišťuje, že »částka nabídnutého úplatku nemůže býti pokládána za malou«, a vyjadřuje slovy těmi, že nešlo u Š-a o prospěch nepatrný, který mu vzhledem k okolnostem případu měl vzejíti z poskytnutého daru. Toto právní hodnocení výše úplatku obžalovanou poskytnutého odpovídá též plně smyslu zákona, neboť částka 100 Kč vzhledem k celkovému hospodářskému stavu a k nynější hodnotě peněz nemohla představovati u respicienta pohraniční finanční stráže při jeho služebních příjmech platovým zákonem upravených, a takto též zrušovacímu soudu známých, prospěch jen nepatrný, nýbrž převyšovala stupeň pojmu toho. Podřaděním činnosti obžalované pod skutkovou podstatu přečinu úplatkářství podle § 2 odst. (1) zák. čís. 178/1924 sb. z. a n. nebylo tudíž použito zákona nesprávně.

Citace:

č. 3632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 577-578.