Čís. 3703.Přísluší-li pachateli proti podvedenému protipohledávka ve výši odpovídající vylákaným částkám, nebo pokládá-li aspoň subjektivně takovou pohledávku za existentní, je po případě ona jsoucnost protipohledávky nebo tento opravdový pocit oprávnění způsobilý, vyloučiti zlý úmysl v § 1 tr. zák., pokud se týče poškozovací úmysl v § 197 tr. zák. předpokládaný. (Rozh. ze dne 12. prosince 1929, Zm I 600/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 23. července 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 a 201 d) tr. zák., zrušil rozsudek v napadené části a věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí. Důvody: Zmateční stížnost, napadajíc odsuzující výrok, dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 4 a 9a) § 281 tr. ř. Nelze jí upříti oprávnění již z hlediska onoho důvodu. Obhájce obžalovaného navrhl při hlavním přelíčení mimo jiné důkaz výslechem svědkyň Berty a Alžběty K-ových o tom, že obžalovaný od firmy C.-W. neobdržel na provisi kromě jediného případu nic, že byl po celý čas výhradně činný pro tuto firmu a súčastnil se k její výzvě četných výstav a podniků, které byly spojeny s mimořádnými výlohami, a že ze svého přidal nejméně 7000 Kč; dále důkaz výslechem Františka P-e a Josefa N-a jako svědků jednak o tom, že do obvodu, pro nějž byl obžalovaný jako agent ustanoven, ustanovila firma C.-W. současně i jiné zástupce a nepřiznala mu podle smlouvy příslušné provise, jednak o tom, že jeho zaměstnavatelé Hedvika B-ová a Ferdinand S. měli nesrovnalosti i s druhými svými zástupci, jimž také slibovali zvláštní odměny za zvláštní úkoly, slib však nedodrželi. Nalézací soud zamítl obhájcovy návrhy pro nerozhodnost a proto, že věc je zralá k rozhodnutí, avšak neprávem. Obžalovaný se hájil od počátku tím, že měl proti řečené firmě protipohledávky a že se firma zdráhala s ním vyúčtovati. Svědkyně Hedvika B-ová připustila, že s obžalovaným nebylo nikdy vyúčtováno a že teprve v červenci 1927, až po ukončení služebního poměru, bylo provedeno generální vyúčtování. Mezi firmou C.-W. a obžalovaným je civilní spor, v němž obžalovaný proti žalující firmě namítá řadu protipohledávek a tento spor podle rozsudkových důvodů není ještě v prvé stolici skončen. Za tohoto stavu věcí nelze o nabízených důkazech již předem říci, že jsou naprosto nezpůsobilé, vykonati vliv na přesvědčení soudu buď samy o sobě nebo při nejmenším ve spojení s průvodními výsledky již po ruce jsoucími. Neboť kdyby se po doplnění trestního řízení ukázalo, že obžalovanému proti firmě příslušejí protipohledávky v uplatňované výši neb aspoň ve výši, odpovídající částkám, pro jejichž podvodné vylákání byl odsouzen, mohlo by se sotva mluviti o poškození firmy a tudíž pro nedostatek podstatné náležitosti skutkové podstaty o podvodu vůbec. — Než i v tom případě, kdyby vyšlo na jevo, že obžalovaný aspoň subjektivně pokládal svoje protipohledávky proti firmě za existentní, byl by tento opravdový pocit oprávnění způsobilý, vyloučiti zlý úmysl v § 1 tr. zák., pokud se týče poškozovací úmysl v § 197 tr. zák. předpokládaný a tudíž i trestnost jednání obžalovanému k vině přičítaného. Zamítl-li nalézací soud ony důkazní návrhy obžalovaného, porušil tím zásadu rovnosti stran na újmu obžalovaného, nevyčerpav zúplna závažné důkazní prostředky, jež byly způsobilými přivoditi náležité objasnění věci.