Čís. 3591.

Skutková podstata krádeže předpokládá, že pachatel věc odňal držení osoby jiné, od pachatele rozdílné. Pouhou koupí budoucí úrody pachatelem pro poškozené byl založen jen obligační poměr; k tomu, by tito nabyli »držby« (§ 171 tr. zák.) úrody, jest potřebí zvláštního úkonu odevzdání.
(Rozh. ze dne 21. září 1929, Zm II 99/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 28. února 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle § 171, 173, 175 II a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Napadený rozsudek uznává stěžovatele vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 175 II a) tr. zák., zjistiv, že poškození požádali obžalovaného, by za ně a pro ně koupil dílce trávy, že umluvili, že od něho kupují tak, jak on to koupí, že mu zaplatili požadovanou cenu a že obžalovaný, ač byl poškozenými vyrozuměn, že si pro otavu přijedou, odvezl ji do B. a tu ji prodal, jsa si vědom, že i otava (nejen seno) náleží poškozeným. Tato zjištění nenaplňují ještě skutkovou podstatu krádeže. Předpokladem této skutkové podstaty jest, že pachatel odcizenou věc odňal z držení osoby jiné, od pachatele rozdílné. Napadený rozsudek neuvádí však vůbec, kdo vlastně byl držitelem sporné otavy v době spáchání činu, tím méně pak zjišťuje, že držiteli byli poškození. Pouhou rozsudkem zjištěnou koupí budoucí úrody založen byl mezi stranami jen obligační poměr, z něhož poškození nabyli oproti obžalovanému nárok, by jim koupenou věc (otavu) vydal. Aby se však koupená otava dostala i jim do »držení« ve smyslu § 171 tr. zák., tedy pouhé detence poškozených, k tomu bylo potřebí zvláštního úkonu odevzdání. Zjištění tohoto nabytí držby, přechodu věci do disposiční moci poškozených, jak to § 171 tr. zák. vyžaduje, zůstává napadený rozsudek dlužen. Že by ostatně tento úkon odevzdání nebyl bez významu pro posouzení, zda šlo vůbec o věc obžalovanému »cizí«, budiž, ježto se toho zmateční stížnost zvláště nedotýká, jen mimochodem vytknuto. Bylo proto zmateční stížnosti, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., již z tohoto důvodu vyhověti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními uplatňovanými důvody zmatečnosti. Vzhledem k tomu, že rozsudková zjištění nejsou toho rázu, by již předem vyloučila ono nabytí držení a případné podřadění pod skutkovou podstatu krádeže (§ 175 II a) tr. zák.), bylo věc odkázati soudu sborovému, kterému při novém rozhodování podle výsledku zjištění bude vžiti též v úvahu, není-li tu skutková podstata zpronevěry nebo jiného deliktu majetkového, snad podvodu. V těchto případech by ovšem vzhledem k zákonu z 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. přišla k místu kvalifikace činu jako přestupku.

Citace:

č. 3591. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 491-492.