Čís. 86 dis.

Zlehčení cti a vážnosti stavu, vyslovil-li se advokát ke koncipientovi jiného advokáta na chodbě soudní budovy, aby řekl svému chefovi, že si obsah žaloby vymyslil a vylhal, a nepoučil-li kupitelku o podstatě a o právních účincích poznámky pořadí, kterou shledal při lustru v knize pozemkové před sepsáním kupní smlouvy a před vyplacením zbytku kupní ceny kupitelkou. V tomto směru nemá advokát menší povinnost než notář, který jest podle §§ 52—53 not. ř. povinen poučiti strany i o smyslu a o následcích právního jednání.
V kárném řízení jest odsouzenému uložiti náhradu útrat, které jest vyměřiti obdobným použitím předpisů trestního řádu, avšak jen, pokud se tyto předpisy hodí i na kárné řízení (§ 41 odst. 2 kárn. stat.).
Ani podle § 381 čís. 1 a 6 tr. ř. ani v kárném řízení nelze žádati náhradu za paušál z místnosti, ani za vyhotovení obžaloby a nálezu.
(Rozh. ze dne 7. června 1929, Ds II 12/28.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů v zasedání neveřejném, slyšev generálního prokuratora, odvolání obviněného do nálezu kárné rady moravské advokátní komory ze dne 2. června 1928, jímž byl uznán vinným kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu ve dvou případech a porušením povinnosti povolání v jednom případe, nevyhověl co do výroku o vině. Naproti tomu částečně vyhověl odvolání co do výroku o náhradě útrat v tom směru, že z náhrady vyloučil částku 144 Kč, takže má odvolatel nahraditi jen náklady ve zbytku 1017 Kč 80 h.
Důvody:
Odvolání, podané i co do výroku o vině, i co do výše útrat kárného řízení, jest jen částečně, a to jen v tomto směru oprávněno. Kárná rada přijala za dokázané podle výpovědi Dr. Oty B-a, koncipienta Dr. Josefa K-a, že se k němu vyjádřil odvolatel ve zvýšeném přízemku soudní budovy slovy: »Řekněte svému chefovi, že si obsah žaloby Alfreda S-a proti Františku D-ovi vymyslil a vylhal, že zvláště i okolnosti, o nichž jsem byl za svědka veden, byly Dr. K-em vymyšleny a vylhány«. V tomto vyjádření odvolatele o jeho kolegovi jest skutková povaha kárného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu. Byla by tu, i kdyby odvolatel nebyl vzkázal urážlivý výrok po koncipientovi jeho chefovi, a i kdyby jej byl nepronesl na chodbě soudní budovy, kde mohl býti slyšen jinými. Tím spíše jest tomu tak, byl-li učiněn způsobem právě uvedeným. Advokát jest povinen podle § 10 odst. 2 adv. ř. zachovávati poctivostí a čestností ve svém chování čest a důstojnost stavu a jest porušení této povinnosti kárným přečinem podle § 2 kárn. st. Že i slovní výroky náležejí k »chování« (o čemž odvolatel pochybuje), netřeba blíže vysvětlovati. Odvolání jest nedůvodné i ohledně dalšího kárného přečinu. Zjištěno jest a odvolatel to nepopírá, že kupitelku nepoučil o podstatě a o právních účincích poznámky pořadí, kterou shledal při lustru v knize pozemkové před sepsáním kupní smlouvy a před vyplacením zbytku kupní ceny kupitelkou. Odvolatel sám poukazuje na předpis § 9 adv. ř., podle něhož má advokát zastupovati práva své strany proti každému s horlivostí, věrností a svědomitostí. Jeho stranou byli v souzeném případě oba smluvníci, kteří se na něho obrátili se žádostí o sepsání kupní smlouvy a o provedení knihovního vkladu. Právní útvar poznámky pořadí a její účinky nejsou širokému obecenstvu známé. To odvolatel nemohl ani u kupitelky předpokládati. Jak by se byla kupitelka po daném poučení zachovala, bylo by její věcí. Nebylo třeba, jak odvolatel uvádí, by dal kupitelce radu, že prodavatelce bez zajištění nemůže kreditovati a věřiti. Ale bylo třeba, by kupitelku poučil, jak dříve uvedeno. V tom směru nemá advokát menší povinnost, než notář, který jest podle §§ 52 a 53 not. ř. povinen poučiti strany i o smyslu a následcích právního jednání. V tomto opomenutí shledala právem kárná rada skutkovou povahu kárného přečinu porušení povinností povolání, což také případně odůvodnila.
Naproti tomu jest odvolání do výroku o náhradě nákladů kárného řízení částečně odůvodněno. Odvolatel je provádí jen tím způsobem, že popírá povinnost k náhradě písařských poplatků (správně poplatků za sepsání obžaloby a nálezu), pak paušálu za osvětlení (správně paušálu z místnosti) a posléze různých poplatků doručných a nocležných. Podle § 41 odst. 2 kár. st. jest odsouzenému uložiti náhradu útrat, které jest vyměřiti obdobným použitím předpisů trestního řádu. Těchto předpisů jest použíti jen obdobně, pokud se hodí i na kárné řízení. Podle § 381 čís. 1 a 6 tr. ř. v doslovu § 52 cís. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 279 ř. zák. jest odsouzený povinen nahraditi i výlohy za doručení obeslání a pochůzky poslů, jakož i cestovní náklady a diety soudních osob, což se tu vztahuje na náklady a diety přísedících; nelze však žádati ani obdobně náhrady za paušál z místnosti (50 Kč) a za vyhotovení obžaloby a nálezu (26 Kč a 68 Kč), protože se tyto útraty nenahrazují ani podle trestního řádu. V tom smyslu rozhodl nejvyšší soud již v nálezu ze dne 22. května 1924, č. j. Ds II 17/23 ohledně útrat za vyhotovení nálezu nejvyššího soudu a v tom směru bylo tedy odvolání částečně vyhověno.

Citace:

Čís. 86 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 802-804.