Čís. 3421.

Opomenul-li majitel mlýna zahraditi transmise v podkolí mlýna ochranným zábradlím, jehož zřízení mu bylo živnostenským úřadem (okresní politickou správou) nařízeno, dopustil se po případě přestupku podle § 431 tr. zák., třebaže byly osoby ve mlýně zaměstnané se zařízením ve mlýně a s nebezpečností práce v okolí strojů obeznámeny.
(Rozh. ze dne 19. března 1929, Zm I 728/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 16. listopadu 1928, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc přikázal příslušnému nyní okresnímu soudu v Lomnici n./P. k opětnému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Rozsudkem soudu prvé stolice byl obžalovaný podle § 259, čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle § 335 tr. zák., spáchaný prý tím, že nezahradil v době před dnem 27. prosince 1927 v B. jako mlynář transmise v podkolí svého mlýna ochranným zábradlím, jeho zřízení mu bylo okresní správou politickou v S. již v roce 1923 nařízeno, a dopustil se tak opomenutí, o němž jíž podle jeho přirozených následků, které každý snadno poznati může, dále podle předpisů zvláště vyhlášených jakož i podle svého povolání nahlédnouti mohl, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidem, a z něhož nastala dne 27. prosince 1927 smrt mlynářského učedníka Jaroslava B-a. Podle rozhodovacích důvodů dospěl soud k onomu sprošťujícímu výroku proto, že neshledal prokázanou příčinnou souvislost mezi řečeným opomenutím a smrtelným úrazem Jaroslava B-a. V důvodech zabývá se soud též otázkou, nedopustil-li se obžalovaný oním opominutím alespoň přestupku podle § 431 tr. zák., a dospívá k zápornému zodpovědění této otázky s odůvodněním, že cizím osobám je přístup do podkolí mlýna zakázán a že osoby v mlýně zaměstnaně jsou obeznámeny se zařízením a s nebezpečností práce v okolí strojů. Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek jen potud, pokud jím bylo vysloveno, že ono opomenutí obžalovaného neopodstatňuje ani skutkovou podstatu přestupku podle § 431 tr. zák., a dovolává se v tomto směru číselně důvodů zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 a) tr. ř. Stěžovatel vytýká mezi jiným, že se rozsudek omezuje, pokud jde o odůvodnění výroku, že tu není ani skutková podstata přestupku podle § 431 tr. zák., na zdůrazňování skutečností, že cizím osobám je přístup do podkolí mlýna zakázán a že osoby ve mlýně zaměstnané jsou obeznámeny se zařízením a s nebezpečností práce v okolí strojů, a že se vůbec nevyslovuje o tom, zda nebezpečnost situace v podkolí mlýna byla nebo mohla býti při náležité bedlivosti obžalovanému známa. Tím vyjadřuje zřejmě, že rozsudek porušil výrokem, že tu není z důvodů jím uvedených ani skutkové podstaty přestupku podle § 431 tr. zák., a že tu v důsledku toho není vůbec trestného činu náležejícího před soud, trestní zákon v ustanovení § 431. Této námitce, již dlužno zkoumati s hlediska zmatku § 281, čís. 9 a) tr. ř., nelze upříti oprávnění. Opomenul-li obžalovaný, jak mu bylo obžalobou za vinu kladeno, v době před dnem 27. prosince 1927 v B. zahraditi transmise v podkolí svého mlýna ochranným zábradlími, jehož zřízení mu bylo jako majiteli mlýna příslušnou okresní politickou správou jako úřadem živnostenským v zájmu bezpečnosti zaměstnanců mlýna nařízeno, přivodil-li nebo zvětšil-li tímto opomenutím konkrétní nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost zaměstnanců, kteří pracovali v podkolí mlýna v místech, kde mělo býti ono zábradlí zřízeno, při čemž měli býti chráněni oním zábradlím, a mohl-li o tomto opomenutí, jak obžaloba tvrdila, již podle jeho přirozených následků, které každý snadno poznati může, nebo podle předpisů zvláště vyhlášených nebo podle svého povolání nahlédnouti, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost osob ve mlýně zaměstnaných, dopustil se opomenutím zřízení onoho ochranného zábradlí přestupku podle § 431 tr. zák. i tenkrát, byly-li osoby ve mlýně zaměstnané skutečně obeznámeny se zařízením a s nebezpečností práce v okolí strojů; neboť, byl-li obžalovaný podle řečeného povinen zříditi ono ochranné zábradlí, a neučinil-li tak, nemohla ho této povinnosti a zodpovědnosti za způsobení nebo zvětšení konkretního nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost osob ve mlýně zaměstnaných sprostiti pouhá skutečnost, že osoby ve mlýně zaměstnané byly obeznámeny se zařízením ve mlýně a s nebezpečností práce v okolí strojů. Tvrdí-li obžalovaný ve svém odvodu, že tu není skutkové podstaty přestupku podle § 431 tr. zák. proto, že osobám ve mlýně zaměstnaným při pracích konaných v podkolí mlýna v místech, kde zábradlí mělo býti zřízeno, vůbec žádné nebezpečí nehrozilo, dlužno k tomu poznamenati, že obžalovaný vychází v těchto vývodech ze skutkového předpokladu rozsudkem nezjištěného, takže nelze k tomuto jeho tvrzení přihlížeti. Bylo tudíž odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti a rozsudek stižený zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. zrušiti, aniž bylo třeba obírati se dalšími výtkami zmateční stížností rozsudku činěnými. Ve věci samé nemůže nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodnouti, poněvadž v rozsudku nejsou zjištěny všechny skutečnosti, jež jest při správném použití práva hmotného položiti za základ rozhodnutí. Zejména jest zdůrazniti, že napadený rozsudek nezjišťuje skutečnost, týkající se subjektivní stránky přestupku podle § 431 tr. zák. Vzhledem k tomu, ano tu jde již jen o přestupek, bylo věc přikázati k opětnému projednání a rozhodnutí příslušnému okresnímu soudu (§ 288 odst. druhý čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 3421. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 171-173.