Čís. 3696.Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky se vyžaduje, by se hanobení stalo takovými způsobem, že může vyvolati v posluchačích nepřátelské smýšlení proti republice, národu nebo národní menšině (způsob surový nebo štvavý).Výrok: »u nás zákony platí pro nádeníka, na Slovensku pro dráteníka a ti druzí dělají co chtějí« spadá sem jen, chtěl-li jím pachatel hanobiti republiku výtkou, že obcházení zákonů trpí nebo podporuje, nikoliv, odsuzoval-li výrokem tím jen osoby, které zákonů nedbají a je obcházejí.(Rozh. ze dne 9. prosince 1929, Zm I 417/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 9. dubna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky čís. 50/1923 sb. z. a n. a přestupkem podle § 491 tr. zák. a čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, a následkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl, přihlížeje při tom k pravoplatnému odsouzení obžalovaného pro přestupek podle § 491 tr. zák. a čl. V. zákona čís. 8/1863 ř. zák.Důvody:Zmateční stížnost, napadající rozsudek nalézacího soudu jen pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, a to z jediného důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. vyžaduje se mimo jiné, by se hanobení republiky, národa nebo národní menšiny stalo způsobem surovým nebo štvavým, t. j., jak nalézací soud správně rozpoznal, způsobem takovým, že může vyvolati v posluchačích nepřátelské smýšlení proti republice,, národu a t. d. Právě v tomto směru nelze však zrušovacímu soudu bezpečně přezkoumali rozsudek nalézacího soudu. Vždyť zjištěný výrok obžalovaného, v němž nalézací soud shledal skutkovou podstatu onoho přečinu: »u nás zákony platí pro nádeníka, na Slovensku pro dráteníka a tí druzí dělají co chtějí« o sobě ještě nikterak nevylučuje správnost obhajoby obžalovaného, opakované ve zmateční stížnosti, že výrokem tím odsuzoval jen ony osoby, které zákonů nedbají a je obcházejí, že však nechtěl haniti republiku výtkou, že obcházení zákonů trpí nebo dokonce podporuje. Jen za tohoto předpokladu dalo by se však mluviti o způsobilosti závadného výroku, vyvolati v posluchačích nepřátelské smýšlení proti republice, kdežto v druhém případě, měl-li totiž pozastavený výrok skutečně smysl v obhajobě obžalovaného naznačený, mohlo se roztrpčení posluchačů obrátiti jen proti osobám zákony obcházejícím, nikoliv však proti republice, a šlo by tu tedy jen o přípustnou, třebas i velmi ostrou kritiku určitých tříd. Ježto pak, jak již uvedeno, doslov výroku o sobě neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení jeho způsobilosti, vyvolati nepřátelské smýšlení proti republice, ostatní obsah řeči obžalovaného však v napadeném rozsudku zjištěn není, takže nelze bezpečně přezkoumati, v jaké souvislosti a tím i ve kterém smyslu byl výrok obžalovaného pronesen, nezbylo než rozsudek nalézacího soudu ve výroku odsuzujícím obžalovaného pro onen přečin, a následkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících zrušiti a vrátiti věc soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.