Čís. 3639.

Vzdání se opravného prostředku předpokládá, že si byl obžalovaný vědom možnosti napadati rozsudek opravnými prostředky a přes toto vědomí jasně a vážně prohlásily že se této zákonné výhody vzdává; nejde o takové prohlášeni, odchýlil-li se obžalovaný ihned po udělení právního poučení od dřívějšího prohlášení a na podání zmateční stížnosti trval.
(Rozh. ze dne 29. října 1929, Zm I 153/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 24. ledna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života ve smyslu §§ 335 a 337 tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Především jest se obírati otázkou, zda se vůbec lze zabývati zmateční stížnosti, a nepřichází-li snad v úvahu předpis § 1 čís. 1 nov. k tr. ř. ohledně vzdání se zmateční stížnosti. V protokolu o hlavním přelíčení jest ovšem uvedeno, že se obžalovaný po vyhlášení rozsudku a po udělení právního poučení výslovně vzdal opravných prostředků, přijímaje trest; leč z dodatečné zprávy samosoudcovy vysvítá, že právní poučení nebylo obžalovanému uděleno před oním jeho prohlášením, nýbrž teprve po tom, když obhájce obžalovaného byl prohlásil, že ohlašuje opravné prostředky, a že pak obžalovaný s prohlášením svého obhájce souhlasil. Vzdání se opravného prostředku podle zákona předpokládá již pojmově, by si byl obžalovaný vědom možnosti, napadati rozhodnutí opravnými prostředky, přes toto vědomí však jasně a vážně prohlásil, že se této zákonem mu poskytnuté výhody vzdává. O takovém prohlášení nelze v souzeném případě mluviti, an obžalovaný ihned po udělení právního poučení se odchýlil od původního svého prohlášení a na podání zmateční stížnosti trval a trvá, což svědčí jasně o tom, že bylo jen ukvapeně a nepromyšleně učiněno, aniž si uvědomil všechny důsledky svého projevu. Není proto závady, by zmateční stížnost nebyla k soudu přijata a věcně vyřízena.

Citace:

č. 3639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 592-593.