Čís. 3549.

K přečinu podle § 72 I č. 7 zák. ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n. stačí po stránce subjektivní zaviněné jednání proti zákazu zákona.
Zákaz zákona týká se i podáváni alkoholických nápojů cizozemcům; omyl v tomto směru nevyviňuje.
(Rozh. ze dne 27. června 1929, Zm I 219/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 1921, jímž byl obžalovaný uznán vinným: přečinem ve smyslu § 72 I čís. 7 zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n.
Důvody:
« Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 b) tr. ř. Dovolávajíc se tohoto zmatku namítá, že obžalovaný neměl býti odsouzen pro přečin mu za vinu kladený; ježto ke skutkové podstatě tohoto přečinu se prý vyžaduje dolus, t. j., jak stížnost tvrdí, vědomí pachatele, že se dopouští, něčeho trestného, a tohoto vědomí prý na straně obžalovaného nebylo, an prý byl, aniž mu lze vytýkati nějaké zavinění v tomto směru, z důvodů stížností uvedených pevně přesvědčen, že jest oprávněn čepovati pivo v den před volbami do zemského a okresního zastupitelstva i po 2. hodině odpolední. Z těchto vývodů stížnosti vysvítá, že zaujímá, ač se zmiňuje o tom, že se ke skutkové podstatě přečinu tu v úvahu přicházejícího vyhledává dolus, ve skutečnosti přece jen správné stanovisko, že stačí po stránce subjektivní zaviněné jednání proti zákazu zákonu, a že shledává zmatečnost rozsudku po stránce věcné jen v tom, že obžalovaný byl uznán vinným přečinem za vinu mu kladeným, ač jednal podle názoru stížnosti v omylu, pro nějž nemohl ve svém činu spatřovali trestný skutek. Zmatek podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. předpokládá, že byl zákon porušen nebo že ho bylo nesprávně použito výrokem rozsudku o otázce, zda jsou tu okolnosti trestnost činu rušící nebo stíhání pro čin vylučující. V souzeném případě neobsahuje však rozsudek vůbec výrok o tom, zda jednal obžalovaný v omylu stížností tvrzeném či nikoli. Zmatku podle § 281, čís. 9 b) tr. ř., jehož uplatňování je podle toho v souzeném případě formelně pochybeno, nedostává se tudíž ve vývodech stížnosti provedení odpovídajícího zákonu. Opírajíc se o důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 5 tr. ř. vytýká stížnost rozsudku, zřejmým poukazem celou řadu neúplností. V tomto směru jest však stížnost označili jako zřejmě bezdůvodnou. Rozsudek nezmiňuje se sice o skutečnosti při hlavním přelíčení na jevo vyšlé, že bylo obžalovanému, podle předloženého jím písemného povolení okresní správy politické v T. ze dne 4. května 1927 o volbách v květnu 1927 skutečně »výjimečně povoleno podali pivo dne 7. a 8. května 1927 projíždějícímu personálu čs. i rak. státních drah,nikoli však místnímu obyvatelstvu«, není však přes to v tomto směru stižen vadou neúplnosti; neboť tuto skutečnost jest pokládali za nerozhodnou nejen vzhledem k doslovu a smyslu § 31 zák. ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n., jenž ustanovuje, že je v den před volbou (do zemského nebo okresního zastupitelstva) od 2. hodiny odpolední a v den volby (do oněch zastupitelstev) až do uplynutí dvou hodin po sčítání hlasů zakázáno prodávati, čepovati nebo podávali nápoje obsahující alkohol, a nepřipouští v tomto směru výjimek, nýbrž i vzhledem k obsahu onoho povolení, jež se týkalo výhradně podávání piva dne 7. a 8. května 1927, nikoli tedy prodeje, čepování nebo podávání piva dne 1. prosince 1928, kdy se obžalovaný podle rozsudku dopustil činu mu za vinu kladeného, jakož i vzhledem. čís. 3550 —
ke skutečnosti při hlavním přelíčení na jevo vyšlé, že městský úřad v Č. V. vyrozuměl, na základě příkazu okresního úřadu v T. ze dne 21. listopadu 1928 všechny hostinské v Č. V., tedy i obžalovaného, o tom, že doba, na kterou se vztahuje zákaz o podávání nápojů obsahujících alkohol v den před volbami do zemského a okresního zastupitelstva, t. j. dne 1. prosince 1928, jest stanovena od 2. hodiny odpolední. V tom, že rozsudek nepřihlíží k další stížností zdůrazňované a při hlavním přelíčení na jevo vyšlé skutečnosti, že obžalovaný podával dne 1. prosince 1928 po 2. hodině odpolední pivo jen rakouským státním příslušníkům, nelze rovněž spatřovati vadu neúplnosti; neboť i tuto skutečnost jest považovati za nerozhodnou proto, že ono ustanovení zákona zakazuje po dobu jím určenou prodej, čepování a podávání nápojů obsahujících alkohol vůbec a nečiní tudíž v tomto směru rozdílu mezi čsl. a cizími státními příslušníky. Rozsudek směl dále pominouti mlčením i skutečnost po hlavním přelíčení na jevo vyšlou, že se obžalovaný zodpovídal v ten smysl, že měl za to, že se zákaz zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n. o prodeji, výčepu a podávání alkoholických nápojů netýká podávání takových nápojů cizozemcům; neboť toto tvrzení obžalovaného bylo nerozhodným pro posouzení jeho viny, ježto poukazovalo jen k tomu, že si obžalovaný vykládal mylně trestní předpis § 72 I čís. 7 tohoto zákona, tedy k neznalosti trestního zákona, jež podle § 233 tr. zák. neomlouvá. Posléze nelze spatřovati vadu neúplnosti ani v tom, že se rozsudek nezmiňuje o tom, že obžalovaný při hlavním přelíčení kromě jiného tvrdil, že i z nádražní restaurace v Č. V. bylo v týž den (1. prosince 1928) projíždějícímu železničnímu personálu a cestujícím pivo podáváno i po 2. hodině odpolední; neboť skutečnost, že bylo i jinými osobami jednáno proti zákazu zákona, je pro posouzení otázky viny obžalovaného nerozhodnou. Další ve zmateční stížnosti zdůrazňované skutečnosti, z nichž stížnost dovozuje, že obžalovaný byl přesvědčen, že smí dne 1. prosince 1928 čepovati pivo i po 2. hodině odpolední, nevyšly podle protokolu o hlavním přelíčení při hlavním přelíčení vůbec na jevo. Tu nepřichází tedy vada neúplnosti rozsudku vůbec v úvahu. K těmto novým okolnostem, jež nebyly při hlavním přelíčení v souzené trestní věci přivedeny na přetřes, nemůže nejvyšší soud v řízení zrušovacími přihlížeti. Bylo tudíž zmateční stížnost jako dílem po zákonu neprovedenou, dílem zřejmě neodůvodněnou podle § 4, čís. 1 a 2, a § 1, čís. 2 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 již v zasedání neveřejném zamítnouti.

Citace:

č. 3549. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 421-423.