Čís. 3722.

I když dlužníkovo předlužení, najmě, je-li značné, jest závažnou skutečností pro posouzení platební neschopnosti, nedochází v něm o sobě tato náležitost skutkové podstaty podle § 486 čís. 1, 2 tr. zák. plného výrazu.
Pro pojem »neschopnosti platiti« se vyžaduje zjištění, že dlužník nemůže uspokojiti veškeré své věřitele zúplna v době přiměřené, t. j. v době, po kterou věřitelé dlužníka takového hospodářského postavení obvykle sečkávají a která je přiměřena zásadám poctivého a řádného hospodaření.
Má-li býti pro zjištění platební neschopnosti v tomto smyslu vzata v úvahu dlužníkova předluženost, jest přihlížeti k tomu, o jaké dluhy šlo (o krátkodobé či o dlouhodobé, o hypotekární), a pokud v době, do které se klade vznik jeho nezpůsobilosti k placení (jeho vědomí o nich), bylo mu s placením počítati.
Vliv toho, že berní úřad vtělil na dlužníkovy nemovitosti daně ve značné výši a že tím byl jeho úvěr podlomen, na jeho platební neschopnost.
Kdy dlužník, přivodivši svou platební neschopnost úvěrními operacemi, zavinil to lehkomyslným nebo nepoměrným užíváním úvěru?
(Rozh. ze dne 28. prosince 1929, Zm I 94/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 1 a 2 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní znovu jednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti rozsudku číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a), b) tr. ř., v podstatě však poukazuje na neúplnost rozsudku, dovozujíc nutnost určitých skutkových zjištění, na jichž podkladě pak sama — po většině arci nepřípustně — zkoumá jednotlivé náležitosti skutkových podstat trestných činů, jimiž byl obžalovaný uznán vinným. Zmateční stížnosti nelze v této výtce neúplnosti rozsudku (§ 281 čís. 5 tr. ř.) oduznati oprávnění. Již pokud jde o skutkovou náležitost obou trestných činů podle § 486 čís. 1 a 2 tr. zák., zda byla tu neschopnost platiti, po případě od které doby, což jest rozhodné zvláště pro trestný čin posléz uvedený, spokojuje se rozsudek nalézacího soudu zjištěním, že obžalovaný již během července až do listopadu 1927 byl stihán žalobami, z nichž poslední byla ze 14. září 1927, a že byl nařízen exekuční prodej jeho svršků. Na to jako »zřejmé« navazuje rozsudek zjištění, že obžalovaný již během srpna 1927 nutně musel věděti, že pohledávky svých věřitelů nebude moci řádně a včas zaplatiti. Ku zjištění neschopnosti platiti vztahuje se zřejmě i celkové číselné zjištění aktiv a pasiv obžalovaného a z toho vyplývající velmi značné předluženosti. I když dlužníkovo předlužení, najmě je-li značné, jest jistě velmi závažnou skutečností pro posouzení platební neschopnosti, nedochází v něm o sobě tato náležitost skutkové podstaty plného výrazu. Podle stálé judikatury vyžaduje se pro pojem neschopnosti platiti zjištění, že dlužník nemůže uspokojiti veškeré své věřitele zúplna v době přiměřené, t. j. v době, po kterou věřitelé dlužníka takového hospodářského postavení obvykle sečkávají a která jest přiměřena zásadám poctivého a řádného hospodaření. Jest zřejmo, že, má-li býti pro zjištění platební neschopnosti v tomto smyslu vzata v úvahu dlužníkova předluženost, nemohou zůstati nepovšimnuté důležité okolnosti, jež vyplývají z dotazníků o jednotlivých pohledávkách za obžalovaným, o jaké dluhy šlo a pokud v době, do které se klade vznik nezpůsobilosti obžalovaného k placení, po případě jeho vědomí o nich, bylo mu s placením počítati. Pro tento účel jest na př. význačným rozdíl mezi dluhy krátkodobými a dlouhodobými, jmenovitě hypotérními, při krátkodobých dluzích obchodních jsou závažnými modality splacení, se kterými obžalovaný musil počítati. Rozsudek klade ovšem správně váhu na exekuce proti obžalovanému, neboť okolnost, že dlužník jest od určité doby stihán žalobami, ba i exekucemi, jest jistě rozhodující povahy pro posouzení jeho platební způsobilosti, po případě vědomí obžalovaného o jeho neschopnosti platiti. Avšak i tu jest třeba blíže zjistiti, o jaké dluhy při tom šlo, hlavně, jak vysoké byly tyto nedoplatky, najmě ano se na druhé straně v rozsudku zjišťuje, že obžalovaný ještě v srpnu 1927 platil se zřetelem na exekuce a na žaloby proti němu se hrnoucí a splatil tak peníz velmi značný. Obžalovaný ve svém zodpovídání při hlavním přelíčení tvrdil splacení mnoha peněz v době, kdy rozsudek zjišťuje již jeho neschopnost k placení, a vědomí obžalovaného o ní. Tvoří-li skutečnost, že obžalovaný po nezpůsobilosti k placení dluhy platil, skutkovou složku přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák., nesluší na druhé straně přehlédnouti, že jest tato okolnost významnou pro zjištění předpokladu tohoto deliktu, zda skutečně šlo již tehdy o nezpůsobilost k placení, an obžalovaný přes to, že snad zavčas nezapravil některé právě dospělé dluhy a byl proto pro ně žalován a exekvován, jinými poměrně značnými platy, snad povahy důležitější, prokazoval přece celkovou schopnost dostáti všem svým závazkům v přiměřené době, třebas tak činil s jistými potížemi, jež se projevovaly právě v omeškání ve splácení dluhů pro něho snad méně významných a méně tíživých. Než okolnosti ty mají význam i pro subjektivní stránku přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák., pro vědomí obžalovaného o platební nezpůsobilosti, pro niž rozsudek bližších zjištění a důvodů neuvedl. Zmateční stížností požadovaná zjištění ze seznamu o žalobách a o exekucích, v jakých platech obžalovaný váznul, a na druhé straně zjištění a porovnání, jaké dluhy a v jaké výši byl tehdy s to zaplatiti, poskytnou konkretní data pro zjištění, zda a od které doby byl si obžalovaný případné své platební neschopnosti vědom. Uznává-li i zpráva vyrovnacího správce, že zejména nepříznivě působilo na obchodní zdar obžalovaného, že berní úřad vtělil na jeho nemovitosti daně ve výši 111000 Kč a že tím byl jeho úvěr úplně podlomen, bylo nalézacímu soudu i této okolnosti věnovati náležitou pozornost a zjistiti, kdy k tomu došlo a kdy a jaký účinek to projevilo na platební schopnost obžalovaného, neboť obžalovaný udal již v přípravném řízení, a odvolal se na to u hlavního přelíčení, že žádost o vyrovnací řízení podal 16. listopadu 1927, když berní úřad na něm vymáhal daně přes 100000 Kč. Zmateční stížnost právem zdůrazňuje význam případného vlivu onoho zákroku berního úřadu na vznik platební neschopnosti obžalovaného, pročež bude na nalézacím soudě, by tuto okolnost zjistil a uvážil zejména i při zjištění, od kdy si obžalovaný své neschopnosti k placení byl vědom. Pro správné posouzení, zda, když již obžalovaný věděl o své neschopnosti k placení, poškodil z nedbalosti své věřitele nebo jejich část děláním nových dluhů, placením dluhů a tím, že vyrovnací řízení nebo úpadek včas neohlásil, bude nutno zjistiti, které dluhy obžalovaný potom splatil nebo nové učinil, v čemž se rozsudek omezuje rovněž jen na povšechné zjištění bez konkretních dat.
Neméně sporá jsou zjištění nalézacího soudu pro posouzení, zda si obžalovaný přivodil neschopnost platiti a zda se tak stalo z jeho nedbalosti (§ 486 čís. 1 tr. zák.). Rozsudek nevypořádává se v tomto směru s okolnostmi, které vyšly v řízení na jevo a měly bezpochybně vliv na přivodění předluženosti obžalovaného, po případě jeho platební nezpůsobilosti. Z nich bylo již shora poukázáno na postup berního úřadu, jehož vliv pro skutkovou podstatu přečinu podle § 486 čís. 1 tr. zák. jest proto tím bedlivěji uvážiti, že je nutno vyloučiti všechny příčiny vzniku platební nezpůsobilosti, které obžalovaný nezavinil svojí nedbalostí. Dále byly obžalovaným tvrzeny a vyrovnacím správcem přiznány určité obchodní a provozní ztráty. Tyto ztráty třeba zjistiti a bude při tom soudu uvažovati, zda a pokud je obžalovaný nedbalostí zavinil, neboť jen v tomto případě mohly by mu býti přičteny k tíži pro přečin podle onoho ustanovení zákona. Zjístí-li se po případném vyloučení takovýchto ztrátových položek z příčinné souvislosti mezi nedbalým počínáním si obžalovaného a vznikem platební nezpůsobilosti, že i po jejich vyloučení jest vznik platební nezpůsobilosti přičísti úvěrním operacím obžalovaného, bude nutno zjistiti konkretní skutečnosti k posouzení hospodářské síly podniku obžalovaného, bez nichž správný jinak závěr nalézacího soudu o nepoměru částek úvěrem opatřených k této hospodářské síle jeví se nedostatečně zdůvodněna. Zmateční stížnost poukazuje právem k tomu, že jest uvážiti, že šlo o podnik již zavedený, obžalovaným po otci převzatý a že obžalovaný měl do podniku i určitý kapitál. Při tom jest podotknouti, že pro zjištění provozního kapitálu, jejž měl obžalovaný při začátku svého podniku, nutno blíže objasniti význačnou okolnost, jak obžalovaný od své matky koupil dům č. 81 v K. za 120000 Kč, zda hotově či na dluh, poněvadž i dům byl provozovnou, poměrná část jeho kupní ceny jest tudíž provozním kapitálem, a jest proto významné, zda tato částka provozovacího kapitálu byla obžalovaným splacena, čímž by se provozovací kapitál, v rozsudku jen 26000 Kč za prokázaný vzatý, přiměřeně zvýšil a hospodářskou sílu podniku obžalovaného v poměru k pozdějším úvěrům posílil. Rozsudek sám vyvolává dále pochybnosti v tom ohledu, zda obžalovaný, i když snad začínal s prostředky menšími, příznivou konjukturou svého podniku nebyl hospodářsky účelně veden k tomu, by svůj závod úměrně k této konjuktuře rozšiřoval, třebas i pomocí úvěru, což by ovšem nedopouštělo závěr, že tak činil lehkomyslně a nepoměrně; zjišťujeť rozsudek, že obžalovaný proto rozšířil svůj závod přikoupením a adaptací dalších objektů, že se mu vedlo z počátku dobře. Poukazuje-li rozsudek na zprávu vyrovnacího správce, že obžalovaný počal provozovati živnost, nemaje k tomu náležitých prostředků, nelze při tom přehlédnouti určitou opravu tohoto úsudku podle jeho svědecké výpovědi při hlavním přelíčení, kde udal, že se obžalovaný, počínaje s málem vyšinul v poměrně krátké době na zdatného obchodníka, jímž skutečně byl, neboť byl dostatečně energickým a všechnu svoji činnost věnoval závodu. Přistupuje-li k tomu, že úvěru bylo z velké části použito na získání realit, představujících určitou trvalou hodnotu, je vidno, že je rozsudek neúplný, ponechávaje přesně nezjištěnou tuto hospodářskou sílu podniku obžalovaného v době úvěrních operací, najmě vzhledem na odbytové poměry výrobků, s nimiž mohl obžalovaný při rozšiřování svého závodu snad důvodně počítati (výroba šavlí pro ministerstvo národní obrany a pod.). Jen pak bude lze správně posouditi, zda obžalovaný, přivodil-li skutečně svoji platební neschopnost úvěrními operacemi, zavinil to lehkomyslným nebo nepoměrným užíváním úvěru. Lehkomyslně užívá úvěru dlužník, neuváží-li s náležitou péčí, zda bude s to v čas zaplatiti; nepoměrně jej pak užívá, není-li úvěr v poměru k hospodářské síle dlužníkově. Jest podotknouti, že z rozsudku nelze určitě seznati, podřadil-li nalézací soud pod »používání« úvěru, jímž jest na rozdíl od »poskytování« rozuměti jen opatřování si úvěru pro sebe, i poskytování úvěru, neboť rozsudek zjišťuje mezi skutečnostmi, které uvádí k odůvodnění toho, jak vzniklá neschopnost k placení obžalovaného, i to, ze obžalovaný byl nucen prodávati na delší úvěr, což by ovšem spadalo pod pojem »poskytování úvěru«. Na tyto všechny nedostatky skutkových zjištění nalézacího soudu poukazuje zmateční stížnost právem a bylo proto, i když nelze přihlédnouti k řadě nových skutečností, jež teprve v ní byly uvedeny k ospravedlnění postupu obžalovaného při vedení jeho podniku, zmateční stížnosti vyhověti a, ježto se nelze vyhnouti novému hlavnímu přelíčení, za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 právem uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3722.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 769-773.