Čís. 3376.

Návodcem (§ 5 tr. zák.) jest, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí ke spáchání určitého trestného činu. Návod vyhledává na straně návodcově úmysl, směřující ke vzbuzení takového rozhodnutí a záleží v podstatě v tom, že návodce v pachateli takové rozhodnutí úmyslně vyvolá. Více se k návodu nežádá, než by návodce chtěl, aby čin byl spáchán (po případě aspoň podniknut) osobou navedenou.
Nezáleží na účelu a na úmyslu, s jakým kdo jinou osobu k trestnému činu (krádeží) navedl a při jeho provádění činně působil; jest trestným, třebas se mu jednalo o to, aby pachatele usvědčil a trestný čin (k němuž dříve sám navedl) překazil.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1929, Zm I 571/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 7. července 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem účastenství na nedokonané krádeži podle §§ 5, 8, 171, 173, 174 II a), c), 176 II a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce, čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá stěžovatel, že neměl býti odsouzen, poněvadž, překazila-li policie včasným zakročením provedení krádeže k jeho podnětu, byvši předem o podniku vyrozuměna, nemůže prý býti řeči o trestném úmyslu na straně obžalovaného a jeho jednání jest prý beztrestné, an se k M-ovi jen zdánlivě choval tak, jako by mu chtěl při krádeži pomáhati. K tomuto jest podotknouti, že rozsudek nezjišťuje ony okolností, ale také je nevylučuje. Než, i kdyby bylo lze za tohoto stavu věcí zmateční stížnost pokládati za provedenou po zákonu, byla by neodůvodněna, poněvadž návodcem jest, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí ke spáchání určitého trestného činu. Návod vyhledává na návodcově straně úmysl, směřující ke vzbuzení onoho rozhodnutí a záleží v podstatě v tom, že návodce v pachateli takové rozhodnutí úmyslně vyvolá. Více se k návodu nežádá, než aby návodce chtěl, aby čin byl spáchán (po případě aspoň podniknut) osobou navedenou. V souzeném případě jest zjištěno, že obžalovaný nastrojil zločinnou krádež Karla M-y v P., že k jejímu vykonání přispěli radou a slibem účasti, že se na tuto krádež s M-ou v noci ze 14. na 15. května 1927 vypravil a při jejím provádění činně působil, že však byl při ní policií přistižen a zatčen. Rozsudek správně spatřuje v této činnosti obžalovaného návod a účastenství na nedokonané krádeži, bez ohledu na to, ať »účel« a »úmysl«, s jakým obžalovaný tak činil, byl jakýkoliv, bez ohledu na to, že snad skutečně — jak uvedl na svou obhajobu — se mu jednalo o to, by usvědčil M-u a překazil krádež — (k níž ho dříve sám byl navedl) — tedy nikoliv o to, by se krádež materielně zdařila; jeť pro otázku jeho trestnosti v tomto případě rozhodným jedině, že úmyslně vzbudil v M-ovi rozhodnutí spáchati zločin krádeže, že ho k tomuto zločinu navedl, a že radou a slibem účasti v něm zločinné rozhodnutí utvrzoval; mimo to, že při krádeži samé činně pomáhal. Tím se dopustil jednak návodu, jednak účastenství na nedokonaném zločinu krádeže, spáchaném M-ou.

Citace:

č. 3376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 42-43.