Čís. 3650.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Rozšiřovanými spisy ve smyslu § 39 čís. 2 zák. na ochr. rep. jsou všeliké písemnosti, jichž obsah jest přístupný většímu počtu osob individuelně určitému nebo co do množství neurčitému; spadají sem i podání poslanecké sněmovně nebo presidentu republiky.
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep., spáchaného v rozšiřovaném spise (v podání na úřad) se nevyžaduje, by se obsah spisu dostal skutečně k vědomosti většího počtu osob; stačí, byl-li obsah spisu přístupný většímu počtu osob.
Způsobilost hanobení, snížiti vážnost republiky a vyvolati nepřátelské smýšlení proti ní, lze vyloučiti jen, bylo-li pachatelovo jednání abstraktně nezpůsobilé vyvolati tyto účinky (nemohlo-li je přivoditi za žádných okolností).
Nezáleží na tom, že snad u těch osob, které se o obsahu podání skutečně dověděly, vzhledem k jejich úctě k republice ony účinky nastati nemohly. (Rozh. ze dne 31. října 1929, Zm II 72/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 19. ledna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky a přestupkem proti bezpečnosti cti podle čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 a § 488 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen potud, pokud byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky, a uplatňuje v tomto směru číselně zmatek podle § 281 čís. 10 tr. ř. Zmatek ten spatřuje v tom, že nalézací soud podřadil činy, o něž jde, pod ustanovení § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky, ač prý tyto činy nezakládají skutkovou podstatu přečinu podle tohoto ustanovení zákona ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní, nýbrž mohly býti posuzovány nanejvýš jako urážky úředních osob. Podle názoru zmateční stížnosti mění tu skutková podstata přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky proto, že prý a) tu není oné větší, míry veřejnosti činu, jež se vyžaduje ke skutkové podstatě tohoto přečinu, zejména nejde tu o rozšiřované spisy, b) nenastalo ohrožení většího počtu osob, c) nemohlo nastati zneuctění (snížení vážnosti) republiky, d) nebylo tu možnosti vyvolati nepřátelské smýšlení proti republice. Stížnosti, jejíž námitky se vztahují podle toho, co uvedeno, ve skutečnosti jen k objektivní stránce přečinu, nelze přiznati oprávněnost. K a): Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky vyhledává se kromě jiného, by skutek v tomto ustanovení zákona uvedený byl spáchán veřejně. Podle ustanovení § 39 čís. 2 zákona na ochranu republiky, které vykládá pojem »veřejně« pro obor zákona na ochranu republiky, je čin veřejně vykonán i tenkrát, byl-li spáchán v rozšiřovaném spise. V souzeném případě, v němž rozsudek shledává v podáních obžalovaného ze dne 23. ledna 1928 a ze dne 9. února 1928, na poslaneckou sněmovnu Národního shromáždění a v podání ze dne 19. března 1928 na presidenta republiky, v nichž obžalovaný podle rozsudku hanobí republiku způsobem štvavým tak, že to může snížiti vážnost republiky, rozšiřované spisy podle § 39 čís. 2 zák. na ochranu republiky, sluší, pokud jde o otázku, spáchal-li obžalovaný činy mu za vinu kladené, o něž jde, jen zkoumati, zda spadají ona podání obžalovaného pod pojem rozšiřovaných spisů po rozumu onoho ustanovení zákona. Rozšiřovanými spisy ve smyslu § 39 čís. 2 zák. na ochranu republiky jsou všeliké písemnosti, jichž obsah jest přístupný většímu počtu osob, ať již individuálně určitému nebo co do množství neurčitému. Podání u poslanecké sněmovny Národního shromáždění neb u presidenta republiky dostanou se již podle pravidelného úředního chodu do rukou a k vědomosti několika osob; než se pravidelně vyřídí, projdou rukama několika činitelů poslanecké sněmovny pokud se týče úředníků kanceláře presidenta republiky. Podle toho nelze nalézacímu soudu důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci, shledal-li v oněch podáních rozšiřované spisy po rozumu § 39 čís. 2 zák. na ochranu republiky a zaujal-li v důsledku toho stanovisko, že činy, o něž jde, byly vykonány veřejně. Zmateční stížnost je, jak se zdá, toho názoru, že pod pojem rozšiřovaných spisů spadají jen podání přímo u soudu učiněná, avšak s tímto názorem, jenž nemá opory ani v doslovu ani ve smyslu slov »rozšiřované spisy«, nelze souhlasiti.
K b) Touto námitkou chce stížnost zřejmě vyjádřiti, že obsah podání, o něž jde, nedostal se ve skutečnosti k vědomosti většího počtu osob. Tímto tvrzením a dalším tvrzením v tomto směru, že se o obsahu podání dověděly nanejvýše tři nebo čtyři osoby, neprovádí stížnost ani číselně uplatňovaný zmatek ani zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., jejž snad má ve skutečnosti na mysli, po zákonu, ježto se nedrží skutkových zjištění rozsudku, jak by při správném provádění hmotněprávního zmatku činiti měla, nýbrž vychází ze skutkového předpokladu rozsudkem nezjištěného (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.). Ostatně se nevyžaduje ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky, spáchaného v rozšiřovaném spise, by se obsah tohoto spisu dostal skutečné k vědomosti většího počtu osob, nýbrž stačí, jak bylo poznamenáno, byl-li obsah spisu přístupný většímu počtu osob. K c) ad). Tyto námitky opírá stížnost v podstatě zřejmě jednak o skutečnost jí tvrzenou, rozsudkem však nezjištěnou, že obsah podání vešel ve známost nanejvýše tří neb čtyř osob, jednak o další jí tvrzenou, rozsudkem však rovněž nezjištěnou skutečnost, že o obsahu podání se dověděli jen úředníci republiky. Podle toho neprovádí stížnost ani tu číselně uplatňovaný zmatek podle § 281 čís. 10 tr. ř. (ani zmatek podle § 281, čís. 9 a), tr. ř.) způsobem odpovídajícím zákonu, ježto vychází i tu ze skutkových předpokladů rozsudkem nezjištěných (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.). Ostatně jest stížnosti v tomto směru připomenouti, že způsobilost hanobení republiky, snížiti vážnost republiky a vyvolati nepřátelské smýšlení proti republice, lze vyloučiti jen, bylo-li pachatelovo jednání abstraktně nezpůsobilé, vyvolati tyto účinky (nemohlo-li za žádných okolností přivoditi zmíněné účinky). Nezáleží proto na tom, že snad u oněch osob, jež se skutečně o obsahu podání dověděly, vzhledem k jejich úctě k republice ony účinky nastati nemohly, any se o obsahu podání mohly dověděti i osoby mimo úřad jsoucí, u nichž není předpokladů pro vyloučení této možnosti, nehledíc ani k tomu, že nelze beze všeho a předem možnost tu vyloučiti ani u všech úředních osob, jimž se podání, o něž jde, mohlo dostati do rukou. Stížnost je tudíž na omylu, vyslovujíc názor, že republiku lze ohroziti, t. j., že posléze uvedené účinky lze přivoditi jen tenkrát, když se hanobení republiky stalo před širokou veřejností, jež vzala hanobení na vědomí v tisku nebo ve shromáždění, nebo když došlo k hanobení republiky v podání na soud. Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech po stránce objektivní, že obžalovaný hanobil v oněch rozšiřovaných spisech republiku způsobem štvavým tak, že se tím může snížiti vážnost republiky, a po stránce subjektivní, že úmysl obžalovaného směřoval k hanobení republiky, že obžalovaný věděl, že obsah jeho podání vejde ve známost několika lidí, a že si byl toho vědom, že jeho hanobeni republiky je způsobilé, by vyvolalo nepřátelské smýšlení proti republice a snížilo její vážnost. Tím jsou zjištěny všecky náležitostí objektivní a subjektivní skutkové podstaty přečinu podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, takže skutky obžalovaného byly nalézacím soudem právem podřaděny pod toto ustanovení zákona. Bylo tudíž zmateční stížnost, jež se domáhá úplného osvobození obžalovaného od obžaloby a provádí tím místo číselně uplatňovaného zmatku podle § 281 čís. 10 tr. ř. ve skutečnosti zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., zavrhnouti jako dílem neodůvodněnou, dílem po zákonu neprovedenou.

Citace:

č. 3650. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 612-615.