Čís. 3388.

Překážka svědecké přísahy podle § 170 čís. 7 tr. ř. se vztahuje jen k přísaze, jež se vykonává po vydání svědectví, nikoliv k přísaze svědecké, již jest podle zákona vykonati před svědeckou výpovědí (§ 247 odst. druhý tr. ř.).
Výraz »vyšetřování« (§ 170 čís. 2 tr. ř.) neznamená přípravné vyšetřování v technickém slova smyslu, nýbrž jest jím rozuměti trestní řízení proti svědkovi jakožto obviněnému vůbec, tedy i soudní předběžné vyhledávání; spadá sem jen vyšetřování pro zločin, nestačí trestní řízení pro přestupek § 269 a) tr. zák.
Při uplatňování relativního zmatku (§ 344 čís. 4 — §§ 247,170 tr. ř.) ve prospěch obžalovaného je pravidlem, že zmateční stížnosti musí býti vyhověno, jakmile důvod zmatečnosti byl zjištěn; přivádí-li se však k platnosti relativní zmatek v neprospěch obžalovaného, lze zmateční stížnosti vyhověti jen výjimečně, je-li patrno, že porušení formy mohlo míti na rozhodnutí účinek obžalob nepříznivý; obžalobce má ve zmateční stížnosti uvésti okolnosti odůvodňující relativní zmatek i v tomto směru (posl. odst. § 344 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 7. února 1929, Zm II 465/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského jako porotního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. října 1928, jímž byl obžalovaný sproštěn podle § 334 tr. ř. z obžaloby pro zločin násilného smilstva podle § 127 tr. zák. a pro zločin svedení ke smilstvu podle § 132 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující důvod zmatečnosti podle čís. 4 § 344 tr. ř., není oprávněna. Nemůže býti pochybnosti o tom, že nevzetí do přísahy svědkyně Marie P-ové při hlavním přelíčení z důvodu čís. 7 § 170 tr. ř. je protizákonné. Podle ustanovení druhého odstavce § 247 tr. ř. má býti mimo případ, uvedený v poslední větě prvního odstavce § 247 tr. ř., jenž tu nepřichází v úvahu, každý svědek, když odpověděl na otázky obecné, před dalším svým výsledkem pod neplatností vzat do přísahy, pokud tomu nepřekáží některý z důvodů § 170 čís. 1 až 6 tr. ř. Z důvodu § 170 čís. 7 tr. ř. nesmí býti odepřeno vzetí svědka do přísahy, jež má býti podle ustanovení druhého odstavce § 247 tr. ř. při hlavním přelíčení zásadně vykonáno před svědeckou výpovědí, neboť překážka svědecké přísahy § 170 čís. 7 tr. ř., o níž se § 247 tr. ř. nezmiňuje, se vztahuje jen k dodatečné přísaze, k přísaze, jež se vykonává po vydání svědectví, nikoli však též k přísaze svědecké, již jest podle zákona vykonati před svědeckou výpovědí (rozh. čís. 203 sb. n. s. a j.). Odepřel-li tedy sborový soud porotní za onoho stavu věci při hlavním líčení vzíti řečenou svědkyni před jejím výslechem ve věci samé do přísahy z důvodu § 170 čís. 7 tr. ř., porušil tím předpis § 247 odst. druhý tr. ř., jehož šetřiti zákon výslovně káže pod neplatností. Zrušovací soud neshledal, že svědkyně P-ová byla nezpůsobilou k přísaze z důvodu čís. 2 § 170 tr. ř., jak se snažila dovoditi obhajoba. Podle tohoto zákonného předpisu nesmějí býti vzati do přísahy ti, kdož jsou pro zločin ve vyšetřování. Výraz »vyšetřování« neznamená tu přípravné vyšetřování v technickém slova smyslu, nýbrž jest jím rozuměti trestní řízení proti svědkovi jakožto obviněnému vůbec, tedy i soudní předběžné vyhledávání (srovnej Storch: »Rakouské trestní řízení« díl II. str. 121). Zákonodárným důvodem tohoto ustanovení je, jakž plyne ze zprávy komise panské sněmovny, (Mayerův komentář I. stránka 582) nedostatek volnosti, v němž se svědek ocitá a jenž zmenšuje jeho věrohodnost, a nedostatek ten je tu bez ohledu na to, zda je proti svědkovi zavedeno přípravné vyšetřování, či zda se proti němu koná jen předběžné vyhledávání. Zákon však obmezuje nezpůsobilost svědka k přísaze z důvodu čís. 2 § 170 tr. ř. výslovně na vyšetřování pro zločin. Proti Marii P-ové bylo však vedeno trestní řízení jen pro přestupek podle § 269 a) tr. zák., pro trestný čin sui generis se všemi jeho důsledky, nikoli pro zločin, a nelze proto uznati, že svědkyně byla nezpůsobilá k přísaze z důvodu čís. 2 § 170 tr. ř.
Jak bylo dolíčeno, porušil porotní soud předpis § 247 odst. druhý a § 170 čís. 7 tr. ř. Toto porušení je relativním zmatkem čís. 4 § 344 tr. ř., v němž jsou §§ 247 a 170 uvedeny. Při uplatňování relativního zmatku ve prospěch obžalovaného je pravidlem, že zmateční stížnosti musí býti vyhověno, jakmile důvod zmatečnosti byl zjištěn; jen kdyby bylo nade vši pochybnost zřejmo, že porušení formy nemohlo míti na rozhodnutí účinek obžalovanému nepříznivý, jest zmateční stížnost zamítnouti. Uplatňuje-li se však relativní zmatek v neprospěch obžalovaného, nestačí, by bylo zjištěno porušení formy. Takové zmateční stížnosti lze vyhověti jen výjimečně, je-li totiž patrno, že porušení formy mohlo míti na rozhodnutí účinek obžalobě nepříznivý. Odůvodňujíce tento rozdíl v účincích relativních důvodů, podotýkají vládní motivy (uveřejněné v druhém díle Kasererova Strafprozessordnung strana 109), že tu dochází k platnosti favor defensionis, že obžalobě, jako všude, i tu prospívá teprve úplná jistota, obžalovanému však již sama pochybnost. Redakční chyba se při stylisaci posledního odstavce § 344 tr. ř., jak mínila obhajoba, nestala. Zmateční stížnost však neuvádí okolností, ze kterých by bylo patrno, že nevzetí do přísahy svědkyně Marie P-ové mohlo míti na rozhodnutí účinek obžalobě nepříznivý. Žádá-li zákon v posledním odstavci § 344 tr. ř., by se žalobce opřel porušení formy, vyvolal rozhodnutí soudu a hned si vyhradil zmateční stížnost, plyne z toho též povinnost, odůvodniti v provedení stížnosti uplatněný relativní zmatek i ve směru, požadovaném posledním odstavcem § 344 tr. ř., t. j. uvésti okolnosti, z nichž by bylo patrno, že porušení formy mohlo míti na rozhodnutí účinek obžalobě nepříznivý. To však veřejný obžalobce, prováděje stížnost, neučinil a to, co promeškáno, nemůže býti doháněno teprve při zrušovacím líčení.

Citace:

č. 3388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 72-74.