Čís. 3486.

K subjektivní skutkové podstatě podvodu se vyžaduje, by pachatel již při lstivém předstírání nebo jednání podle § 197 tr. zák. nebo při činech v §§ 199 a 201 tr. zák. uvedených, lstivému předstírání nebo jednání na roveň postavených, byl veden konečným úmyslem způsobiti někomu škodu na majetku nebo jiných právech, by jednal v předem pojatém úmyslu poškozovacím. Spolupachatel podvodu musí si býti vědom toho, že druhý spolupachatel (ostatní spolupachatelé) jsou oním úmyslem vedeni, a musí jim při jejich lstivé činnosti pomáhati, jsa veden týmž úmyslem.
(Rozh. ze dne 15. května 1929, Zm I 82/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmatečním stížnostem obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák., pokud čelily proti výrokům odsuzujícím stěžovatele pro podvody uvedené ve výroku rozsudečném pod čís. 1—11, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný v odsuzující části ohledně Antonína Š-a úplně, ohledně Františka J-y jen ohledně případů čís. 1—11 a ohledně obou stěžovatelů ve výrocích o trestu a ve výrocích s tím souvisejících. Jinak zmateční stížnost zamítl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Ke skutkové podstatě podvodu se po subjektivní stránce vyžaduje, by pachatel již při lstivém předstírání nebo jednání podle § 197 tr. zák. nebo při činech v §§ 199 a 201 tr. zák. uvedených, lstivému předstírání neb jednání na roveň postavených, byl veden konečným úmyslem způsobiti někomu škodu na majetku nebo jiných právech, by jednal v předem pojatém úmyslu poškozovacím. Pohnutka je lhostejná a není třeba — ač tomu tak obyčejně bývá — by pachatel byl veden úmyslem způsobením škody osobě třetí sobě nějaký zisk zaopatřiti. Spolupachatel při podvodu musí při své spolučinnosti u vědomém spolupůsobení s jiným býti veden rovněž úmyslem poškozovacím; on si musí býti vědom, že druhý spolupachatel nebo ostatní spolupachatelé jsou tímto úmyslem vedeni a musí jim, veden jsa týmž úmyslem, při jich lstivé činnosti pomáhati. Výslovného dorozumění se, předchozí zvláštní úmluvy ke spolupachatelství netřeba, stačí k němu třeba nahodilé, avšak týmž úmyslem vedené vědomé spolupůsobení s ostatními spolupachately; ovšem při podvodu pro složitost skutkové podstaty taková úmluva obyčejně činům předchází.

Citace:

Čís. 3486.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 313-314.