Čís. 3636.

Povinnost uveřejniti rozsudek ve smyslu § 14 čís. 1 tisk. nov. stihá jen redaktora a vydavatele; nemůže býti uložena obviněnému, jenž byl rozsudkem uznán původcem závadné zprávy.
(Rozh. ze dne 23. října 1929, Zm I 541/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Výrokem rozsudku, krajského jako kmetského soudu v Chebu ze dne 13. prosince 1928, jímž bylo obviněnému uloženo, by rozsudečný výrok bez důvodů na vlastní útraty a bez poznámky uveřejnil v periodickém tiskopisu »Der D. F.«, byl porušen zákon v ustanovení prvního odstavce § 14 tisk. novely ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.; výrok ten se zrušuje a pomíjí.
Důvody:
Rozsudkem krajského jako kmetského soudu v Chebu ze dne 13. prosince 1928 byl obviněný uznán vinným přečinem proti bezpečnosti cti podle §§ 487 a 488 tr. zák. a § 1 tiskové novely ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. a bylo mu kromě trestu uloženo podle § 14 tiskové novely, by rozsudečný výrok bez důvodů na vlastní útraty a bez poznámky uveřejnil v periodickém tiskopisu »Der D. F.«, a dále bylo vysloveno, že je soukromý obžalobce oprávněn uveřejniti na náklad odsouzeného výrok rozsudkový bez důvodů v periodických tiskopisech »B. aus E.« a »V.«, při čemž náklad tohoto uveřejnění nesmí přesahovati 300 Kč. Proti výroku o vině a trestu byly podány obviněným a soukromým obžalobcem zmateční stížnost a odvolání, o nichž bylo rozhodnuto nejvyšším soudem rozhodnutím ze dne 22. června 1929, kdežto proti oné části výroku soudu prvé stolice nebyl podán opravný prostředek, a proto se toto rozhodnutí nejvyššího soudu na ni nevztahuje. Výrokem, pokud bylo obviněnému uloženo, by rozsudečný výrok bez důvodů na vlastní útraty a bez poznámky uveřejnil v periodickém tiskopisu »Der D. F.«, byl porušen zákon. Podle § 14 odst. (1) tiskové novely lze na návrh soukromého obžalobce (soukromého účastníka) uložiti v odsuzujícím rozsudku jen odpovědnému redaktoru a vydavateli, by bezplatně a bez poznámky uveřejnili v periodickém tiskopise, v němž byla zpráva uveřejněna, výrok rozsudkový, a, pokud jest toho třeba k zadostiučinění, i s důvody v rozsahu, který určí soud. Povinnost tato stíhá tedy jen redaktora a vydavatele. Obviněný, jenž byl rozsudkem uznán původcem závadné zprávy, není však podle obsahu spisů ani odpovědným redaktorem ani vydavatelem periodického tiskopisu, v němž byla zpráva uveřejněna, nevztahuje se tedy naň ustanovení prvního odstavce § 14 tisk. novely a nemohla mu býti uložena povinnost stíhající podle tohoto zákonného ustanovení jen odpovědného redaktora a vydavatele. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle § 33 tr. ř. vyhověti a podle § 292 tr. ř. uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 3636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 582-583.