Čís. 102 dis.

Poškození cti a vážnosti stavu, zakročil-li advokát v zastoupení majitele domu soudně o výpověď nájemníka a uplatňoval při tom za důvod výpovědi, že mu nájemník dal část bytu do podnájmu za úplatu vzhledem k nájemnému jím placenému nepřiměřeně vysokou, ač podnájemní smlouvu a podnájemné sám s ním ujednal.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1929, Ds II 8/29.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie, slyšev generálního prokuratora, nevyhověl v neveřejném sedění odvolání obviněného z nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 1. června 1929, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolání není opodstatněno. Kárná rada správně dovodila, že obviněný tím, že v zastoupení P-ské vzájemné pojišťovny jako majitelky domu zakročil soudně o výpověď nájemnice v tomto domě Augustiny H-ové a že při tom uplatňoval jako důvod výpovědní, že Augustina H-ová dala mu, obviněnému, svůj byt, pokud se týče dvě světnice z něho do podnájmu za úplatu vzhledem k nájemnému jí placenému nepřiměřeně vysokou, ač dotyčnou podnájemní smlouvu a dotyčné podnájemné s H-ovou sám ujednal, porušil čest a vážnost advokátního stavu. K vývodům odvolání podotýká se toto: Pro vinu obviněného jest nerozhodné, zda věděl, že Augustina H-ová je v nepříznivých majetkových poměrech; i kdyby o tom nebyl věděl, nebyl by viny prost. Avšak nelze věřiti, že obviněný okolnosti té nevěděl, neboť to, že H-ová přepustila mu do podnájmu dvě místnosti a sama si ponechala jen kuchyň, zřejmě svědčilo o jejích nevalně příznivých poměrech. To patrně neušlo ani obviněnému. — Je zjištěno a obviněný doznal, že po podání žádosti o výpověď ujednal s majitelkou domu, že byt po H-ové sám dostane do nájmu. Není tedy bez podkladu, uvádí-li se v nálezu, že zakročení obviněného o výpověď H-ové mohlo buditi a budilo dojem, že obviněný vystupuje proti H-ové ve svém vlastním zájmu. — Při náležité bdělosti, k níž byl povinen ctí a vážností stavu, nemohlo obviněnému ujíti, že jeho jednání jest proti stavovské cti a vážnosti. Nebyl-li náležitě bdělým, pokud se týče neuvědomil-li si nepřístojnost svého jednání, není proto prost viny. Tvrzení odvolatelovo, že pokládal své jednání za nezávadné, nemůže míti úspěch. — Pro vinu odvolatele jest nerozhodno, že jak tvrdí, H-ová nechtěla ho oznámiti, a že tak učinila jen na radu svého zástupce. Oznámení mohl učiniti kdokoli a nezáleželo na vůli H-ové (§§ 23 a 24 kár. stat.), má-li obviněný býti pro své jednání kárně stíhán, pokud se týče odsouzen. — Je pravda, že obviněný nebyl povinen snášeti přemrštěné podnájemné, avšak tomu mohl čeliti, aniž zlehčil čest a vážnost stavu, tedy jiným způsobem, než který volil.

Citace:

Čís. 102 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 842-843.