Čís. 3470.

Ideální souběh přečinu podle čl. III čís. 3 zákona z 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. (§ 42 zák. na ochr. rep.) s přestupkem podle § 23 zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863 rozšiřováním (rozdělováním dělníkům v továrně bez povolení bezpečnostního úřadu) v cizině tištěných agitačních letáků pro Rudý den, jichž obsah zakládá skutkovou podstatu jednak přečinu § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. (pobuřováni proti demokraticko-republikánské formě státu doporučováním vlády dělníků a rolníků), jednak zločinu § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. (skrytá výzva k vojenskému zločinu vzpoury).
Trestní zodpovědnost rozšiřovatele závadného tiskopisu za přečin zanedbání povinné péče není vyloučena tím, že pachateli činu podle obecných pravidel trestného zákona nelze přičítati zločin nebo přečin spáchaný obsahem tiskopisu jako přímému pachateli.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Zm I 81/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. prosince 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle čl. III. čís. 3 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. a § 42 odst. druhý zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. a přestupkem podle § 23 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující číselně důvody zmatečnosti čís. 9 a 10 § 281 tr. ř., provádí ve skutečnosti jen důvod čís. 9 a), dovozujíc, že obžalovaní byli odsouzeni neprávem, poněvadž o přečin zanedbání povinné péče vůbec jíti nemůže a »dokonce i nesnadno jednati se může o přestupek § 23 tisk. zák.«, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými, vedle přečinu podle § 42 zák. na ochranu republiky. Stěžovatelé namítají především, že v obsahu pozastavených letáků, jež rozdali svým spoludělníkům, nelze shledati skutkovou podstatu ani přečinu podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep., poněvadž doporučování »vlády dělníků a rolníků« neznačí prý nic jiného než doporučování systemu vlády t. zv. rudo-zelené koalice, nikoliv boj proti demokraticko-republikánské formě státní, takže prý nemůže býti řeči o tom, že obsah letáku pobuřoval proti čsl. státu; rovněž prý nelze v obsahu letáku spatřovati výzvu ani podněcování k vojenskému zločinu, tedy skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., poněvadž obsah letáku má prý na mysli boj mezi proletariátem a buržoasií prováděný cestou legální, t. j. parlamentní. Než zmateční stížnost v tom i onom směru nedbá skutkových předpokladů rozsudku, totiž zjištěného smyslu obsahu závadného letáku, z něhož by měla při správném provedení hmotněprávního zmatku vycházeti. Rozsudek zjistil, že obraty »o vládě dělníků a rolníků« obsaženými na více místech letáku (na př. »rudý den bude bojovnou akcí... na ochranu státu dělníků a rolníků, sovětského svazu«; »bude projevem neobyčejné vůle dělníků a drobných rolníků, nedati se zaraziti ve svém zápasu s pány žádným terorem a bojovati nejen za své denní požadavky, nýbrž i za vládu dělníků a rolníků«; »ať žije boj za vládu dělníků a rolníků« vyvolává pisatel ve čtenáři náladu pro vládu rolníků a dělníků, pro státní formu komunistickou, budí nadšení pro idee, které jsou v rozporu s
Trestní rozhodnutí XI. 17 demokraticko-republikánskou formou státu československého a v důsledku toho vyvolává nepřátelský stav a nenávist proti této platné demokraticko-republikánské formě státní, a že ony statě při srovnání s celým obsahem letáku již svým smyslem, svojí tendencí činí oprávněným závěr, že pisatelův úmysl směřoval k tomu, by vyvolal účinky naznačené v § 14 čís. 1 uv. zák. Vychází-li se z tohoto, v rozsudku formálně bezvadně zjištěného smyslu obsahu závadného letáku, nelze shledati v jeho podřadění pod ustanovení § 14, čís. 1 zák. na ochr. rep. právní omyl, poněvadž činnost v rozsudku zjištěná odpovídá pojmu pobuřování proti demokraticko-republikánské formě státní ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Poněvadž však rozsudek dále zjistil, že jiné místo letáku, v němž se praví, že »buržoasie dobře ví, že je to komunistická strana, která v případě války povede proletariát proti vlastní buržoasii«, obsahuje skrytou výzvu, by se dělníci v případě války opřeli svým vojenským představeným a vojenským rozkazům, tedy podněcování k vojenskému zločinu vzpoury, jest dána obsahem letáku také skutková podstata zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. Pokud zmateční stížnost dává oběma závadným místům letáku libovolný, nezávadný smysl, odchylný od zjištění rozsudku a na tomto vadném podkladě pak se snaží dolíčiti, že obsah letáku nezakládá skutkovou podstatu obou deliktů, není provedena po zákonu, a nelze k jejím vývodům dále přihlížeti. Po zákonu neprovedena jest zmateční stížnost také, pokud namítá, že obžalovaní do letáků vůbec nenahlédli, jejich obsah neznali a proto zejména také nemohli věděti, že jde o tiskopis vydaný v cizině, ježto soud jejich obhajobu v té příčině prohlašuje za holou výmluvu v úvaze, že jest nemyslitelno (již vzhledem k nápadné technické úpravě letáku), by se obžalovaní tak netečně zachovali, jak tvrdí. Že obžalovaní rozdělovali letáky spoludělníkům v dobré víře, že jejich obsah jest nezávadný, soud nezjistil; ostatně by takovýto omyl obžalované neomluvil ani, kdyby šlo o trestnost ve smyslu § 5. tr. zák. — tím méně, jde-li jen o přečin podle čl. III. zák. čís. 142/1868, jak o tom bude ještě dále řeč.
Neprávem namítá zmateční stížnost, že nejsou splněny předpoklady pro odsuzující výrok pro přečin podle čl. III. čís. 3 zák. čís. 142/1868 a § 42 odst. druhý zák. na ochr. rep. Podle tohoto zákonného ustanovení zodpovídá rozšiřovatel spisů trestného obsahu za zanedbání povinné péče ve čtyřech případech, z nichž každý o sobě stačí k naplnění skutkové podstaty onoho přečinu. V souzeném případě se provinili oba obžalovaní jednak tím, že podle zjištění rozsudku rozšiřovali leták trestného obsahu způsobem v zákoně zakázaným (§ 23 tisk. zák.), totiž tím, že rozdělovali letáky spoludělníkům, nemajíce k tomu písemného povolení bezpečnostního úřadu (I. případ čl. III. čís. 3) — jednak tím, že rozšiřovali tiskopis vydaný v cizozemsku, ve Vídni, jenž svým titulem, vyobrazením i obsahem, nápadnou tiskovou úpravou, mohl v nich vzbuditi pozornost (poslední případ čl. III. čís. 3. zák. čís. 142/1868). Lichá jest námitka, že se obžalovaní neprovinili nedovolenou kolportáží ve smyslu § 23 tisk. zák., an zákon v tomto § prohlašuje za trestné nejen chození s tiskopisy po domech, vyvolávání a prodávání mimo místnosti úředně k tomu ustanovené, jak dovozuje zmateční stížnost, nýbrž i každé takovým způsobem prováděné rozdělování tiskopisů osobami, jež nemají k tomu písemného povolení vydaného zvláště bezpečnostním úřadem. Že obžalovaní takového povolení neměli, soud zjistil na základě vlastního jejich doznání a, že rozdělovali letáky svým spoludělníkům v továrně, tedy mimo místnosti úředně k tomu ustanovené, jest zjištěno rovněž bezvadně. Není tedy v odsuzujícím rozsudku právního omylu v žádném směru. Netřeba zdůrazňovati, že ve všech případech, kde tiskopis obsahující skutkovou podstatu zločinu a přečinu, byl rozšiřován proti předpisům § 23 tisk. zák., jde o ideální souběh policejně-tiskového přestupku § 23 tisk. zák. s kulposním pachatelstvím deliktu založeného obsahem tiskopisu podle čl. III čís. 3 zák. čís. 142/68. Z uvedeného plyne, že zmateční stížnost jest z části neodůvodněna, z části neprovedena po zákonu, takže ji bylo zavrhnouti. Vzhledem k obsahu zmateční stížnosti budiž ještě dodáno, že trestní zodpovědnost rozšiřovatele závadného tiskopisu za přečin zanedbání povinné péče není vyloučena tím, že pachateli činu podle obecných pravidel trestního zákona nelze přičítati zločin nebo přečin spáchaný obsahem tiskopisu jako přímému pachateli.

Citace:

Čís. 3470.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 276-279.