Čís. 3651.

Podle § 55 a) tr. zák. lze vyšetřovací vazbu započísti nejen do trestu na svobodě, nýbrž i do peněžitých trestů.
(Rozh. ze dne 31. října 1929, Zm II 192/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. května 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 20 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n. a odsouzen nepodmíněně k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 5 dmi a jímž podle § 55 a) tr. zák. započtena obžalovanému do trestu vyšetřovací vazba od 18. ledna 1929 18 hodin, do 30. ledna 1929 12 hodin, a nevyhověl odvolání obžalovaného z výroku o trestu v tom směru, že nebylo prohlášeno, že trest jest odpykán vyšetřovací vazbou, a to odvolání z těchto důvodů:
Odvolání z výroku o trestu provádí obžalovaný proto, že nebylo vysloveno, že trest obžalovanému uložený jest odpykán vyšetřovací vazbou. Odvolání je bezdůvodné. Obžalovaný byl odsouzen k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 5 dní a byla mu podle § 55 a) tr. zák. do trestu započítána vyšetřovací vazba od 18. ledna 1929 do 30. ledna 1929. Vzhledem k tomu, že podle § 55 a) tr. zák. lze vyšetřovací vazbu započísti nejen do trestu na svobodě, nýbrž i do peněžitých trestů a že nalézací soud započetl vazbu tu do trestu vůbec bez jakéhokoli omezení, je zřejmo, že uložený trest jest následkem započtení vyšetřovací vazby v trvání 12 dnů považovati za vykonaný (odpypaný), třebas to v rozsudku nebylo výslovně vyjádřeno. Není tu proto podkladu ke stížnosti.

Citace:

č. 3651. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 615-616.