Čís. 90 dis.

Jde o porušení cti a vážnosti stavu, opomenul-li advokát jako člen ředitelského výboru spolku učiniti opatření, by spolek (rozesíláním upomínacích dopisů, v nichž účtuje upomínací útraty a vyhrožuje podáním žaloby) nezasahoval do agendy advokátské.
Kárná rada je podle obdoby předpisu § 267 tr. ř. oprávněna posuzovati činnost obviněného odchylně od odkazovacího usnesení.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1929, Ds I 13/29.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 14. března 1929, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem poškození cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Předem budiž zdůrazněno, že výtka odvolání, že chyběla obžaloba neobstojí. V odkazovacím usnesení bylo odvolateli za vinu kladeno za porušení stavovské cti, že závadné upomínky spolku pro ochranu věřitelů byly rozeslány s jeho souhlasem a vědomím; naproti tomu spatřuje kárný nález jeho zavinění v tom, že opomenul vyvinouti vhodnou činnost ve spolku, by upomínky nerozesílal. Jde tedy v tom i onom případě o předmět obvinění, při čemž jen činnost obviněného ohledně onoho předmětu (rozesílání závadných upomínek spolkem pro ochranu věřitelů) byla kárným nálezem odchylně od odkazovacího usnesení posouzena. K takovému odchylnému zjištění účasti obviněného na rozesíláni upomínek byla kárná rada podle obdoby předpisu § 267 tr. ř. oprávněna; nelze tedy mluviti o tom, že chyběla obžaloba. Ve věci samé nemůže býti pochybnosti o tom, že obsah upomínacích dopisů zasahuje zřejmě do zájmu stavu advokátského, an v těchto dopisech spolek účtuje upomínací útraty, přibližující se svou výší sazbám advokátního tarifu, a vyhrožuje podáním žaloby prostřednictvím právního oddělení, čímž si osobuje, — aniž byl k tomu příslušným úřadem zmocněn, činnost vyhraženou jinak oprávněným právním zástupcům, advokátům a notářům (viz nař. min. spr. z 18. června 1857, čís. 114 ř. zák.). Vzhledem k této závadné povaze upomínacích dopisů jest přisvědčiti názoru kárné rady, pokud prohlašuje za porušení cti a vážnosti advokátského stavu, že obviněný jako příslušník advokátského stavu opomenul jako člen ředitelského výboru spolku bedlivě si všímati spolkové činnosti a učiniti vhodné opatření, by spolek rozesíláním upomínacích dopisů nezasahoval do agendy advokátské; nečinnost obviněného budila dojem, že se účtování odměn spolkem děje s vědomím a se souhlasem obviněného, najmě v upomínaných dlužnících, podal-li pak obviněný na ně žalobu k příkazu dotčených věřitelů. Poukazuje-li odvolatel k tomu, že mu zasažení v tomto směru nebylo možným, poněvadž byl jen přednostou právního oddělení, nikoliv však inkasního oddělení, jemuž přináleželo rozesílati upomínací dopisy, budiž podotčeno, že kromě toho byl i členem ředitelského výboru s poradním hlasem podle § 12 stanov spolku, takže mu zajisté byla v tomto jeho důležitém postavení dána příležitost, uplatniti námitky proti postupu inkasního oddělení. Dovozuje-li odvolání, že se ani v této vlastnosti nemohl postarati o úpravu upomínacích dopisů, poněvadž ve schůzích ředitelského výboru doslov a sdělávání oněch dopisů vůbec nepřišlo na přetřes, jest zdůrazniti, že se obviněnému neklade za vinu positivní spolučinnost při sestavování dopisů, nýbrž netečnost, pozůstávající v tom, že, ačkoliv měl možnost zakročiti u spolku proti nesprávnému postupu inkasního oddělení v zájmu advokátského stavu, tak neučinil. Že taková možnost tu byla, vysvítá zjevně z jeho postavení jako poradce ředitelského výboru, jenž, pokud by jeho odpor proti onomu nešvaru nebyl postačil k jeho odstranění, prostě měl vyvoditi stavovskou ctí mu kázaný důsledek, vzdáti se spolkových funkcí. Že obviněný měl příčinu k takovému zakročení — což odvolání popírá poukazem k tomu, že obviněný docházel do spolku jen třikráte v týdnu vždy jen na hodinu —, stačí poukázati k tomu, že obviněný sám při kárném jednání přiznal, že »věděl o rozesílání upomínacích dopisů, a, že i věděl, že za to byla účtována odměna, že však nevěděl, v jaké výši«, a při němž později vysvětlil, že »odměnou« mínil »hotové výlohy«. Právě na tuto skutečnost, na tuto doznanou znalost okolností, že »budou rozesílány upomínací dopisy s nějakou likvidací výloh«, přiléhá plně úvaha kárné rady, pokud zjišťuje, že odvolatel ve svém ožehavém postavení jako advokát a jako činitel spolku, jehož činnost snadno mohla vybočiti z rámce stanov a zasáhnouti do působnosti advokátské, měl povinnost k aktivnímu zakročení, by zabránil takovému zásahu, a že čest a vážnost stavu poškodil, pokud přes tuto konkretními skutečnostmi mu jasně napovězenou povinnost zůstal netečným.

Citace:

Čís. 90 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 808-810.