Čís. 3490.

Předpis prvého odstavce § 247 tr. ř., že svědci mají býti vyslýcháni v přítomnosti obžalovaného, není pod sankcí zmatečnosti (čís. 3 § 281 tr. ř.).
Svědecké výpovědi osob vyslýchaných v jiné trestní věci jsou pro souzenou trestní věc »listinami a písemnostmi jiného druhu, pro věc významnými« ve smyslu druhého odstavce § 252 tr. ř.; neplatí o nich předpis § 252 odst. prvý čís. 4 tr. ř.
(Rozh. ze dne 16. května 1929, Zm I 338/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 písm. a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Obžalovaný uplatňuje formální důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 3 tr. ř. poukazem k tomu, že proti předpisu § 247 tr. ř. svědkové byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti, a že nedal svolení, aby se výpovědi svědecké jen četly. § 281 v čís. 3 tr. ř. ovšem cituje § 247 tr. ř. Avšak v § 247 tr. ř. jest jen v odstavci druhém pod zmatečností uloženo vzetí svědků do přísahy při hlavním přelíčení, není však pod zmatečnost dán předpis prvého odstavce, že se svědkové vyslýchají v přítomnosti obžalovaného. A bylo-li vyhověno podmínkám § 427 t. ř., nezakládá skutečnost, že hlavní přelíčení se konalo a rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti obžalovaného, o sobě zmatečnosti. Podle obžalovacího spisu měl býti předvolán jen svědek Václav St. z P., jenž také byl při přelíčení dne 12. listopadu 1928 přísežně slyšen. Předseda hlavního přelíčení ze své moci, zákonem v § 254 tr. ř. mu dané, při přelíčení dal čísti svědecké výpovědi pěti svědkyň. Leč tyto svědkyně nebyly vyslýchány v souzené trestní věci obžalovaného vedené u zemského trestního soudu v Praze, nýbrž v trestní věci Františka F-e a Marie H-ové pro zločin podvodu křivým svědectvím, vedené u krajského soudu v Kutné Hoře. Tyto svědecké výpovědi jsou pro souzenou trestní věc »listinami a písemnostmi jiného druhu, pro věc významné«, a platí o nich předpis § 252 odstavec druhý tr. ř., podle něhož musí se při přelíčení přečísti, nezřeknou-li se toho strany, — neplatí však o nich předpis § 252 odstavec prvý čís. 4 tr. ř., podle něhož při přelíčení smějí býti přečteny jen, když obžalobce i obžalovaný souhlasí, by byly čteny. Jest tedy zmateční stížnost opřená o důvod čís. 3 § 281 tr. ř. zřejmě bezdůvodná, a proto byla podle § 4 čís. 2 novely čís. 3/78 ř. zák. zamítnuta ihned v neveřejném sezení zrušovacího soudu.

Citace:

Čís. 3490.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 319-320.