Čís. 3581.

Výtka »zištnosti« při podnikání může sice býti urážlivou, vytýká-li se na př. pořadatelům dobročinných podniků, že pomýšleli při jich pořádáni především na svůj vlastní zisk, zábavu a pod., nemůže však býti a není urážlivou, vytýká-li se obchodnímu podniku, že směřoval k docílení zisku.
Záleží-li trestný čin v kritice zamýšleného vydání adresáře a postupu při něm jest přípustným důkaz pravdy o okolnostech, které kritiku vyvolaly.
(Rozh. ze dne 14. září 1929, Zm I 765/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost soukromých obžalobců do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Liberci ze dne 22, listopadu 1928, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491, 493 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje zmatek podle § 281 čís. 9 písm. b) tr. ř., tvrdíc, že důkaz pravdy byl vůbec v souzeném případě nepřípustný, ježto seznam nebyl ještě vydán, že se tudíž nebylo ještě lze o jakosti a obsahu díla přesvědčiti a. že též ještě nikdo nebyl uveden v omyl a ošizen, že důkaz pravděpodobnosti se obžalovanému podařil o vybírání 20 Kč a o placených inserátech, to že však k beztrestnosti nestačilo, poněvadž nešlo o veřejný zájem. V tom směru jest uvésti toto: Soud uvádí v důvodech rozsudkových obsah celého článku a i tu v závadném článku uvedenou okolnost, že se v článku zamýšlený seznam označuje jako informace továrnicky provedená, načež zjišťuje smysl článku takto: .»Pisatel zažalovaného článku kritisuje tedy zamýšlené vydání seznamu a dodává, že podnikatelům tohoto vydavatelství seznamu při této akci záleželo více na zadaní inserátu, pokud se týče na zaplacení a že podnikatelé (obžalobci) zaplacení ještě před vyhotovením zamýšleného díla, které již pro svou neúplnost za marné namáhání platiti má požadovali«, a dále, že »tendence článku byla, by hlenové říšského svazu německých hostinských živností, jichž zájmy má tiskopis »Hotel und Gastgewerbezeitung« nepochybně v první řadě zastávati, byli před akcí soukromých obžalobců varováni«. Z toho vidno, že soud spatřuje trestné jednání v kritice zamýšleného vydání adresáře a postupu při něm, a byl tudíž důkaz pravdy o okolnostech, které tuto kritiku vyvolaly, přípustným a bylo pak věcí soudu, by si na základě těchto průvodů učinil úsudek, zda se jednalo o kritiku onoho podniku a počínání si obžalovaných, držící se v přípustných mezích, či o bezdůvodné obviňování soukromých obžalobců z činů nepočestných nebo nemravných, nebo jich veřejné hanění. Není proto zmatek podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. odůvodněn, při čemž se k vývodům stížnosti podotýká, že důkaz pravděpodobnosti by k vyvinění obžalovaného v souzeném případě nebyl postačil, že se tu o veřejný zájem nejednalo a že soud, jak vidno ze slova »dokázáno«, též jen důkaz pravdy na mysli měl.
Zmatek podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. provádí stížnost tvrzením, že kritika, i když jest oprávněná, nesmí nikoho hanobiti, sesměšňovati a snižovati, a že obsah článku nemůže býti považován za přípustnou kritiku, poněvadž prý obžalovaný neprokázal ani jediné z urážlivých tvrzení ve článku obsažených. I když se ponechá stranou, zda stížnost tímto způsobem provádí uplatňovaný zmatek po zákonu, není stížnost ani věcně odůvodněnou. Soud nalézací vzal za prokázáno, »že vydavatelský podnik soukromých obžalobců zasílal hoteliérům, kavárníkům, hostinským a majitelům autogaráží okružníky, dotazníky, a pod. listiny, ve kterých bylo oznamováno vydání seznamu hostinských, hoteliérů a kavárníků a pod., a za pouhé uveřejnění adresy po 20 Kč požadováno, a inserentům, kteří platili 100—300 Kč, slibováno, že jejich jména budou uvedena tučným písmem a že provozovatelé dotyčných živností byli při tom dotazováni, zda si přejí uveřejnění svých adres«.i Soud nalézací dospívá na základě těchto zjištění k závěru, že uveřejnění adres činěno bylo závislým od vůle dotyčných podnikatelů, »že právě ti podnikatelé živnostenští, kteří měli býti v seznamu uvedeni, měli za to zaplatiti 20 Kč, jinak by bylo k uveřejnění jejich jména nedošlo, a že proto nelze pokládati zamýšlený seznam za úplný a spolehlivý, ježto právě oni z dotyčných živnostníků, kteří by se zdráhali zaplatiti onen poplatek, nebo jinak účast na uveřejnění odmítli, do seznamu by vůbec pojati nebyli. Nepříznivá kritika, již pisatel článku, činí, opírá se tedy zúplna o okolnosti podle pravdy tu jsoucí. Úsudky jeho o snížené hodnotnosti, neúplnosti a marnosti zamýšleného díla nejsou nikterak bez podkladu«. Krátkým smyslem rozsudku tedy jest, že podnik soukromými obžalobci zamýšlený směřoval k docílení zisku a že adresář — po továrnicku sestavovaný — by byl neuvedl jména těch podnikatelů, kteří by požadované částky nebyli platili. Jde o otázku, zda tímto zjištěným smyslem článku byly překročeny meze dovolené kritiky, čili nic, a zda obsah kritiky dodával jí ráz urážlivý. Jest připustiti, že výtka zištnosti při mnohém podnikání může býti urážlivou, na př. vytýká-li se pořadatelům dobročinných podniků, že pomýšleli při jich pořádání především na svůj vlastní zisk, zábavu, neb pod., avšak výtka ta nemůže býti a není urážlivou, vytýká-li se obchodnímu podniku, že směřoval k docílení zisku, o takový podnik však v souzeném případě jde. S ohledem na to, co uvedeno, přikloňuje se i Nejvyšší jako zrušovací soud k názoru soudu nalézacího, že meze dovolené kritiky závadným článkem překročeny nebyly. Avšak, i kdyby se vycházelo z předpokladu pro stěžovatele nejpříznivějšího, že meze ty byly překročeny, nelze pominouti, že rozsudek považuje důkaz pravdy ohledně obsahu kritiky za provedený a že důkazem tím je ona kritika v plné míře opodstaněna, jako úsudek, vyplývající ze zjištěných fakt.

Citace:

č. 3581. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 477-479.