Čís. 3393.

Soud jest povinen připustiti navržené důkazy jen, lze-li aspoň s jistou pravděpodobností očekávati, že slibují nějaký konkrétní výsledek a že přispějí k objasnění věci; pokud tomu tak není, byla-li věc — zejména co do totožnosti osoby pachatelovy — provedenými důkazy již dostatečně a způsobem vylučujícím jakoukoliv pochybnost objasněna.
Je-li výrok o trestu podle písemného vyhotovení rozsudku následkem chyby v psaní nejasný, jest na nalézacím soudě, by rozsudek v tomto směru podle § 270 posl. odst. tr. ř. opravil.
(Rozh. ze dne 20. února 1929, Zm I 309/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. března 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., a zamítl v zasedání neveřejném odvolání státního zastupitelství z výše trestu, mimo jiné z těchto
důvodů:
Obžalovaný uplatňuje proti napadenému rozsudku číselně důvod zmatečnosti § 281 čís. 5 tr. ř., avšak v provedení zmateční stížnosti se_ věcně poukazuje i na důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 4 tr. ř. Tento uplatňuje proto, že nalézací soud nevyhověl průvodním návrhům obhajoby při hlavním přelíčení. Podle protokolu o hlavním přelíčení ze dne 7. března 1928 navrhl obhájce obžalovaného výslech tří svědků o tom, že obžalovaný byl stále u bedny, na níž tehdy řečnil poslanec K., že se od ní nevzdálil, že byl strážníky u bedny zatčen a že nepodnikl útok proti stráži. Dále navrhl výslech dvou svědků o tom, že obžalovaný nebyl při demonstraci oblečen v raglán, že neměl klobouk ani červenou kravatu. Nalézací soud zamítl tyto průvodní návrhy, maje za to, že průvodním řízením je skutkový stav co do osobnosti pachatelovy dostatečně objasněn, takže by nemohl býti vyvrácen ani, kdyby tvrzené okolnosti byly navrženými svědky potvrzeny. Zmateční stížnost, uplatňující proti tomuto mezitímnímu nálezu věcně důvod zmatečnosti § 281 čís. 4 tr. ř., není opodstatněna. Nalézací soud měl v době, kdy byl onen průvodní návrh učiněn, již po ruce určité a souhlasné výpovědi svědků Václava Z-y a Václava V-a, kteří vyloučili s naprostou určitostí každý omyl v osobě pachatelově a potvrdili souhlasně, že obžalovaný byl hned v zápětí po činu zadržen a předveden; proto neměl soud podle rozsudku pochybností, že obžalovaný byl oním mužem, který při demonstraci dne 6. listopadu 1927 službu konajícího policejního strážníka Václava Z-u udeřil rukou prudce do hlavy, takže strážník upadl na koleno. Záměnu obžalovaného s jinou osobou pokládal soud vzhledem k oněm souhlasným svědeckým výpověděm, jakož i vzhledem k tomu, že obžalovaný je značně nápadné fysiognomie a že byl zadržen ihned po činu na místě samém, za naprosto vyloučenou. Za těchto okolností nelze důvodně tvrditi, že mezitímním nálezem, zamítajícím onen průvodní návrh obhájce obžalovaného, byla porušena zásada trestního řízení, jíž šetřiti káže podstata řízení, kterým se zabezpečuje obhajoba, zejména zásada § 3 tr. ř. Neboť soud je povinen připustiti navržené důkazy jen, lze-li aspoň s jistou pravděpodobností očekávati, že navržené nové průvody slibují konkrétní výsledek a že přispějí k objasnění věci. Byla-li však věc, — zejména co do totožnosti osoby pachatelovy —, provedenými důkazy již dostatečně a způsobem vylučujícím jakoukoliv pochybnost objasněna, je zřejmo, že okolnosti tvrzené obhájcem obžalovaného v jeho průvodním návrhu nejsou takového rázu, že by, i kdyby byly navrženými svědky potvrzeny, pravděpodobně mohly vyvrátili skutkový stav potvrzený s takovou určitostí slyšenými již svědky. Z toho plyne, že zamítací usnesení nalézacího soudu nemohlo účinkovati na výrok soudu ve směru obžalovanému nepříznivém, takže uplatňovaný zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. není odůvodněn.
Odvolání státního zastupitelství, domáhající se zvýšení trestu obžalovaného, není odůvodněno. V této příčině se především podotýká, že výrok a trestu je podle písemného vyhotovení rozsudku následkem chyby ve psaní poněkud nejasný, neboť v rozsudku se praví, že se obžalovaný odsuzuje do těžkého žaláře »na čtyři (4) měsíčně 2 posty zostřeného a doplněného«, leč podle celé souvislosti rozsudku a podle úvodu odvolání státního zastupitelství sotva může býti pochybným, že byl obžalovanému uložen trest těžkého žaláře na čtyři měsíce, zostřeného a doplněného dvěma posty měsíčně. Bude tedy na nalézacím soudu, by rozsudek v tomto směru podle § 270 posl. odst. tr. ř. opravil. Odvolání státního zastupitelství nenapadá použití § 55 tr. zák., má však za to, že vyměřený trest je vzhledem k dřívějším trestám a k závažnosti provinění obžalovaného příliš nízký. Leč zrušovací soud pokládá trest obžalovanému uložený za úměrný jeho provinění, uváživ, že nalézací soud přihlížel k závažnosti tohoto provinění již tím, že uznal za přitěžující okolnost větší nebezpečí s činem spojené.

Citace:

č. 3393. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 89-91.