Čís. 3380.

Trest smrti jest vysloviti i když byl obžalovaný vydán cizím státem s tím, že uložený snad trest smrti nesmí býti vykonán; toto obmezení může míti význam jen pro postup těch orgánů státní moci, jímž jest rozhodnouti o otázce výkonu trestu smrti, nikoli však pro soudní pravomoc rozsudkovou.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1929, Zm I 663/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Písku ze dne 17. října 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupežné vraždy podle §§ 134, 135 čís. 2 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Neodůvodněnou jest zmateční stížnost uplatňující zmatek podle § 344 čís. 12 tr. ř. Rozsudkem porotního soudu byl obžalovaný uznán vinným zločinem loupežné vraždy podle §§ 134, 135 čís. 2 tr. zák., zákonná sazba na čin ten jest jedině podle § 136 tr. zák. trest smrti, k němuž byl též odsouzen. Na věci nic nemění obmezení vyslovené rakouskou vládou při vydání obžalovaného pro čin ten podle § 59 tr. ř., že uložený snad trest smrti nesmí býti na obžalovaném vykonán, při čemž ponecháno budiž stranou, zda a za jakých předpokladů bylo vejíti na takovou výhradu rakouských úřadů. Tímto obmezením vydávavacího aktu cizího státu nebyla nikterak zrušena zákonná sazba trestní pro onen trestný čin a utvořena sazba nová — jaká, to zmateční stížnost sama nemůže uvésti — nýbrž ono smluvní obmezení může míti význam jedině pro postup oněch orgánů státní moci, jimž jest rozhodnouti o otázce výkonu trestu smrti, nikoli však pro soudní pravomoc rozsudkovou. Uložením trestu smrti stěžovateli, odsouzenému pro zločin loupežné vraždy, nevykročil tedy soud z mezí zákonné sazby trestní.

Citace:

č. 3380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 49-49.