Čís. 3673.

Není sice povšechného předpisu, který by výslovně nařizoval, že vozidla mají jezditi vždy po levé straně silnice; avšak vyhýbání vozidel na levou stranu, které nařizuje § 2 silničního řádu pro Čechy ze dně 16. června 1866, čís. 47 z. zák., musí býti, nemá-li dojiti k nebezpečí srážky, včas připravováno.
Není-li místními a světelnými poměry rozhled s vozidel, pohybujících se na veřejné silnici, zabezpečen na takovou vzdálenost, že v ní lze převésti vozidlo dosud na jiné části silnice se pohybující na levou stranu silnice ve směru jízdy s náležitou rozvahou a tak, že jest naprosto vyloučeno nebezpečí srážky s jiným vozidlem pohybujícím se v opačném směru, bude vyhýbání se připraveno řádně a bezpečně jen, jede-li vozidlo po celou dobu, kdy panují poměry rozhledu nepříznivej, po levé straně silnice.
Podle § 9 onoho silničního řádu musí býti za tmavé noci každé vozidlo opatřeno rozžatou lucernou, kterou jest na vozidle umístiti tak, by mohla býti z daleka spatřena; pojem noci jest tu vymeziti tak, že se rovná době, kdy není denního světla.
Příčinná souvislost.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1929, Zm I 428/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 15. února 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá odsuzující výrok prvé stolice jednak v předpokladu, že stěžovatelovo jednání, — jízda po pravé (ve směru jízdy) straně silnice po 18. hodině za úplné tmy s vozíkem, na němž neměl světla, — příčila se zvláštním předpisům' vydaným ohledně bezpečnosti jízdy na silnicích, jednak v předpokladu příčinné souvislosti tohoto jednání se smrtí Václava L-y. Stížnosti nelze přiznati důvodnost v žádném z obou směrů, a to ani s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 a ani čís. 9 písm. a) § 281 tr. ř., kterých se dovolává. Není ovšem povšechného předpisu, který by výslovně nařizoval, že vozidla mají jezdi ti vždy po levé straně silnice. Předpisy §§ 1 a 3 silničního řádu pro Čechy, vydaného zákonem ze 16. června 1866, čís. 47 z. zák. pro Čechy, nasvědčují spíše tomu, že jest k jízdě zpravidla použiti prostředku silnice. Avšak § 2 cit. silničního řádu nařizuje, že se vozidla mají vyhýbati na stranu levou, a je zřejmé, že toto vyhýbání vozidel musí býti, nemá-li dojiti k nebezpečí srážky, včas připravováno. Není-li místními (srovnej rozh. čís. 2565 sb. n. s.) a světelnými poměry rozhled s vozidel, pohybujících se na veřejné silnici, zabezpečen na takovou vzdálenost,'že v ní lze převésti vozidlo dosud na jiné části silnice se pohybující na levou stranu silnice ve směru jízdy s náležitou rozvahou a tak, že jest naprosto vyloučeno nebezpečí srážky s jiným vozidlem pohybujícím se v opačném směru, bude vyhýbání se připraveno řádně a bezpečně jen, jede-li vozidlo po celou dobu, kdy panují poměry rozhledu nepříznivé, po levé straně silnice. Proto vyhovuje správnému, jelikož účelu dotčeného zákonného ustanovení přiměřenému výkladu požadavek napadeného rozsudku, že stěžovateli bylo za úplné tmy jeti s vozíkem, po levé straně silnice, to tím spíše, an stěžovatel neměl na vozíku rozžatou lucernu, jež by byla na jeho vozík upozornila řidiče jiných vozidel, kteří vzhledem na onen předpis mohli předpokládati, že na straně silnice, ve kterou bylo jim se vyhýbati, nebude vozidla, jemuž by při setkání bylo se vyhýbati v opačnou stranu silnice, a že stěžovatel jel v dolíku, takže vozidlům jedoucím opačným směrem s kopce, tudíž rychleji, zbylo ještě méně času k postřehnutí vozíku stěžovatelova a k vyhnutí se mu. Příčila-li se však jízda stěžovatelova po pravé straně silnice předpisu povšechného řádu silničního, nezáleží na tom, že místo nehody jest za policejními hranicemi, přesněji mimo obvod policejního katastru k-ého; výsledky hlavního přelíčení, poukazující k této skutečnosti, mohly býti rozsudkem opomenuty bez následku zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. a rovněž nebylo třeba, by soud zjistil, zdali pro místo nehody platí nějaký zvláštní předpis, jenž výslovně nařizuje, že veškerá vozidla mají jezditi stále po levé straně silnice. Podle § 9 cit. zákona (silničního řádu) musí býti za tmavé noci každé vozidlo opatřeno rozžatou lucernou, kterou jest — rozuměj na vozidlo — umístiti tak, by mohla býti z daleka spatřena. Podle účelu tohoto ustanovení jest vymeziti pojem moci tak, že se rovná době, kdy není denního světla, a nelze proto shledati právní omyl v tom, že rozsudek pokládá čas po 18. hodině za dobu noční, ano v den souzené nehody (9. října) slunce již dávno před onou hodinou zapadlo a i doba soumraku již uplynula. Rozsudek zjišťuje dále, že v době souzeného skutku panovala úplná tma. Stížnost neuvádí, které výsledky hlavního přelíčení bránily tomuto závěru a zejména poukazovaly k tomu, že svítil měsíc. Proto jest setrvati při rozsudečném závěru, že se platným předpisům příčilo i že stěžovatel nerozžal na svém vozíku světlo, ač bylo po 18. hodině a ač panovala úplná tma.

Citace:

č. 3673. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 661-663.