Čís. 3462.

§ 420 tr. zák. nestanoví skutkovou podstatu zvláštního samostatného trestného činu, nýbrž upravuje jen trest pro trestný čin uvedený v § 413 tr. zák., pokud se ho dopustil učitel na svém chovanci a žáku; nezakládá proto každé tělesné potrestání školních dětí učitelem (překročení zákazu § 82 školského a vyučovacího řádu pro školy obecné a měšťanské z 29. září 1905, čís. 159 ř. zák.) skutkovou podstatu onoho přestupku, nýbrž jen takové, při němž utrpěla pokáraná osoba škodu na těle; nebyla-li tato okolnost v článku tvrzena, nejde o obviňování z onoho přestupku ve smyslu § 487 tr. zák., nýbrž po případě o přestupek § 496 tr. zák. nebo § 488 tr. zák.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1929, Zm I 517/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové jako kmetského soudu ze dne 27. června 1928, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 487 po případě § 488 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Stěžovatel uplatňoval v písemném provedení zmateční stížnosti důvody zmatečnosti podle čís. 4, 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Zmatkem podle čís. 4 netřeba se obírati, jelikož se zástupce soukromého obžalobce při zrušovacím líčení vzdal uplatňování tohoto zmatku. Taktéž netřeba se obírati důvodem podle čís. 5, jelikož zmateční stížnost byla shledána důvodnou již z hmotněprávního důvodu podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Soukromý obžalobce viní obžalovaného z přečinu proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že v článku, uveřejněném v čísle 36 periodického časopisu »P.« pod názvem »výchova školních dětí tělesnými tresty«, statí; »Pane řediteli S.! Loňského roku jsem vás upozornil na hrubé si počínání třídního učitele J-a, který si dovolil bez příčiny dáti facku mému chlapci proto, že se při tělocviku opozdil při nástupu. Opozdil se proto, že na jedno ucho špatně slyší, následkem ušního zánětu. Chlapec popuzen bolestí upozornil p. učitele J-a, by ho nepral do hlavy, že má bolesti v hlavě. Nato učitel J. dal druhou facku chlapci s podotknutím, by neodmlouval.« Sdělením smýšlených a převrácených skutečností křivě vinil soukromého obžalobce z určitého trestného činu nebo určitého nečestného jednání, které bylo s to obžalobce ve veřejném mínění uvésti v opovržení nebo na cti snížiti. Kmetský soud, oceniv obsah, smysl a dosah pozastavené stati článku, dospěl k úsudku, že tu jde o skutkovou podstatu přečinu podle § 487 tr. zák., jelikož obžalovaný vinil v článku soukromého obžalobce z určitého činu trestného, z přestupku podle § 420 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že jako učitel se svým žákem Františkem N-em zle nakládal, tělesně ho trestal. Připustiv pak důkaz pravdy, obžalovaným nabízený, vzal soud za prokázáno, že soukromý obžalobce při vyučování skutečně tělesně potrestal žáka Františka N-a, dav mu dva pohlavky, a maje za to, že se soukromý obžalobce tímto jednáním vzhledem k zákazu tělesného trestání školních dětí, vyslovenému v § 82 školského a vyučovacího řádu pro školy obecné a měšťanské z 29. září 1905, čís. 159 ř. zák., dopustil přestupku podle § 420 tr. zák., sprostil obžalovaného z obžaloby, jelikož se mu prý podařilo prokázati pravdivost obvinění.
Nalézací soud vychází zřejmě z právního názoru, že každé tělesné trestání školních dětí jako překročení uvedeného zákazu (§ 82 šk. ř.) zakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 420 tr. zák. Nalézací soud je na omylu. § 420 tr. zák. nestanoví skutkovou podstatu zvláštního samostatného trestného činu, nýbrž upravuje jen trest pro trestný čin uvedený v § 413 tr. zák. (zlé nakládání při domácí kázni), pokud se ho dopustil učitel na svém chovanci a žáku. O přestupek podle § 413 tr. zák. jde však podle doslovu tohoto zákonného ustanovení jen tehdy, bylo-li s pokáranou osobou nakládáno tak, že utrpěla škodu na těle, a spadalo by tedy jen za tohoto předpokladu jednání soukromého obžalobce pod §§ 413 a 420 tr. zák. Právě v tomto směru však napadený rozsudek neobsahuje příslušných zjištění a proto jest jeho výrok, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy o tom, že se soukromý obžalobce dopustil přestupku podle § 420 tr. zák., pochybený. Ale na tom ani nesejde. Obžalovaný v pozastaveném článku vůbec netvrdil, že tělesné potrestání žáka Františka N-a mělo za následek, že vzal škodu na těle, nejde tu proto vůbec o obviňování soukromého obžalobce z přestupku podle § 413, 420 tr. zák. a proto nelze v tomto směru v pozastaveném obsahu článku ani spatřovati skutkovou podstatu přečinu podle § 487 tr. zák. Tím však není ještě zprošťující výrok kmetského soudu odůvodněn. Není-li tu přestupku podle § 413, 420 tr. zák., bylo na soudě nalézacím, by uvažoval o tom, zda by nešlo o jiný čin trestný, zejména zda čin, z něhož byl soukromý obžalobce obviňován, nezakládal by snad skutkovou podstatu přestupku podle § 496 tr. zák., a by učinil potřebná zjištění. Mimo to měl nalézací soud, přihlížeje zejména též k výrazu »hrubé jednání« (výraz »hrubství a mrzačení dětí« nepřicházejí tu v úvahu, poněvadž se nevyskytují v pozastavené části, nýbrž teprve v následujících nezažalovaných odstavcích článku (§ 530 tr. zák.) uvažovati též o tom, zda nejde aspoň o obviňování z určitého nečestného (třeba ne trestného) činu ve smyslu § 488 tr. zák. a učiniti i v tomto směru příslušná zjištění. To nalézací soud, pokládaje obsah článku mylně za obviňování z přestupku podle § 420 tr. zák., neučinil a proto je jeho rozsudek stižen zmatkem podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., zmateční stížností právem uplatňovaným. Bylo proto důvodné zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3462.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 265-267.