Čís. 3425.

Při odsouzení pro přečiny a přestupky možno odsouzeného vyhostiti jenom tenkráte, když to zákon výslovně ustanovuje.
Při odsouzení podle § 460 tr. zák. je nepřípustné vyhoštění odsouzeného (§ 249 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 21. března 1929, Zm II 67/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem; Rozsudkem okresního soudu v Jablunkově ze dne 11. prosince 1928, pokud jím bylo uznáno na vedlejší trest vyhoštění, byl porušen zákon v ustanovení §§ 240, 249 a 250 tr. zák., výrok ten a v důsledku toho i opatření soudní na základě jeho učiněná se zrušují.
Důvody:
Ze spisů okresního soudu v Jablunkově plyne tento děj: Dne 7. prosince 1928 byl na nádraží v Č. T. přistižen obžalovaný, narozený dne 19. září 1909 v Ž. v Polsku a příslušný do J. v Polsku, při tom, když cestujícímu Janu Ch-ovi ukradl z kapsy tobolku se 180 Kč. Obžalovaný byl dodán do věznice okresního soudu v Jablunkově a byl při hlavním přelíčení, o němž pořízen záznam ze dne 11. prosince 1928, uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. a odsouzen za to podle téhož § použitím § 266 tr. zák. do vězení na 8 dnů bezpodmínečně, při čemž také bylo vysloveno vyhoštění obžalovaného. Jak jest patrno z nařízení o výkonu trestu, odpykal si obžalovaný trest dne 20. prosince 1928 a bylo nařízeno, by byl odevzdán okresnímu úřadu v Č. T. k vyhoštění. Podle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 293 sb. z. a n. o ochraně osobní svobody, nesmí býti nikdo z určitého místa vyhoštěn, stejně tak z určitého území mimo případy, stanovené zvláště zákonem. Poněvadž při odsouzení pro přečiny a přestupky možno odsouzeného vyhostiti jenom tenkráte, když to zákon výslovně ustanovuje (srov. rozhodnutí nejv. soudu č. 1794 sb. n. s.), jest zřejmo, že rozsudkem okresního soudu v Jablunkově byl porušen zákon v ustanoveních §§ 240, 249 a 250 tr. zák., neboť § 460 tr. zák. nepřipouští vyhoštění odsouzeného. Bylo proto podle §§ 33 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3425. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 184-185.