Čís. 3473.

Včasnost opovědi zmateční stížnosti jest posuzovati podle toho, kdy podání došlo k nalézacímu soudu. Třídenní lhůta §§ 427 a 284 tr. ř. nemůže býti podle prvého odst. § 6 tr. ř. prodloužena, a to ani opomenutím osob, jimž přináleželo vypraviti opověď zmateční stížnosti (ředitelství trestnice, u něhož ohlásil obžalovaný zavčas do protokolu zmateční stížnost).
(Rozh. ze dne 3. května 1929, Zm II 113/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného proti usnesení krajského soudu trestního v Brně ze dne 27. března 1929, jímž byla opověď zmateční stížnosti obžalovaného odmítnuta jako opozděná.
Důvody:
Proti usnesení krajského soudu trestního v Brně ze dne 27. března 1929, kterým byla opověď zmateční stížnosti podaná obžalovaným odmítnuta jako opozděná, ohlásil obžalovaný za včas stížnost, která není oprávněna. Stěžovatel namítá, že mu byl rozsudek krajského soudu trestního v Brně doručen dne 14. března 1929, že proti němu ohlásil dne 16. března 1929 u řiditelství trestnice pro muže v Plzni, kde si odpykává trest, do protokolu zmateční stížnost, tedy zavčas v třídenní lhůtě, počínajíc od doručení rozsudku, ve smyslu §§ 427 a 284 tr. ř., a že není jeho vinou, když se zmateční stížnost někde úřední cestou zdržela. Ohlášení zmateční stížnosti přišlo podle podacího záznamu dne 22. března 1929 krajskému trestnímu soudu v Brně a bylo podle poštovního razítka podáno dne 21. března 1929 na poštu. Včasnost opovědi zmateční stížnosti jest posuzovati podle toho, kdy podání došlo k nalézacímu soudu. Třídenní lhůta §§ 427 a 284 tr. ř. nemůže býti podle prvého odst. § 6 tr. ř. prodloužena, zejména ne opomenutím osob, jimž přináleželo vypraviti opověď zmateční stížnosti, při čemž se ovšem podle třetího odst. § 6 tr. ř. doba, kdy podání bylo poštou dopravováno, do lhůty nezapočítá. Poněvadž opověď zmateční stížnosti byla podle poštovního razítka dána na poštu až 21. března, tedy sedmého dne po doručení rozsudku, odpovídá zamítající usnesení krajského soudu trestního v Brně jak skutkovému stavu ze spisů vyplývajícímu, tak i zákonu. Stížnost byla proto jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

Čís. 3473.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 282-283.