Čís. 94 dis.

Jde o kárný přečin podle § 157 not. ř., osvědčil-li notář, že strany podepsaly listinu vlastnoručně v jeho přítomnosti, ač to neodpovídalo skutečnosti, any smlouvající se strany daly své podpisy na prázdný papír; nezáleží na tom, že strany zmocnily notáře, by na onom papíru in bianco jimi podepsaném dodatečně sepsal smlouvu podle toho, co bylo v jeho přítomnosti ústně ujednáno. Předpis § 159 odst. 2 not. ř., že kárný soud nemůže uznati na mírnější trest než na pokutu, potvrzuje-li notář v notářské listině o skutečnosti, že se před ním stala, ač se nepřihodila za jeho přítomnosti, je předpisem velícím a nepřipouští úchylek.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1929, Ds I 18/29.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech notářů a notářských kandidátů vyhověl po ústním neveřejném líčení odvolání vrchního státního zastupitelství v Praze z kárného nálezu vrchního soudu v Praze jako soudu kárného pro notáře ze dne 1. června 1929, pokud jím obviněný notář, byv uznán vinným kárným přečinem podle § 157 not. ř., byl odsouzen podle § 158 a), 159 not. ř. k trestu písemné důtky, a změnil napadený kárný nález ve výroku o trestu potud, že obviněnému podle §§ 158 b) a 159 odst. 2. not. ř. uložil kárný trest peněžité pokuty ve prospěch pensijního fondu československých notářů. Obviněný nahradí případné náklady na kárné řízení odvolací.
Důvody:
Kárný soud prvé stolice uznal obviněného vinným kárným přečinem podle § 157 not. ř., jehož se dopustil tím, že kupní a postupní smlouvu uzavřenou v P. dne 3. května 1927 mezi předávajícím Ondřejem L-em a přejímající Kateřinou L-ovou, nyní provdanou K-ovou, v nepřítomnosti smluvních stran vyhotovil, dav si ji dříve podepsati in bianco, a na legalisační doložce osvědčil, že listinu podepsali před ním vlastnoručně, a že tak porušil služební povinnosti uložené mu v §§ 5 a 79 not. ř. ze dne 25. července 1871, čís. 75 ř. zák. Za tento kárný přečin uložil kárný soud obviněnému notáři podle § 158 písm. a) a § 159 not. ř. kárný trest písemné důtky. Odvolání vrchního státního zástupce právem vytýká, že kárný soud vykročil při vyměření trestu z mezí zákonné sazby v § 159 odst. 2 not. ř. výslovně uvedené, která, jsouc rázu velícího, nepřipouští úchylek. Předpis ten stanoví, že kárný soud nemůže uznati na mírnější trest než na pokutu 50 Kč, potvrzuje-li notář v notářské listině o nějaké skutečnosti, že se před ním stala, ačkoliv se nepřihodila za jeho přítomnosti. V souzeném případě však kárný soud nálezem zjistil jako nezákonný postup obviněného, že legalisací osvědčil jako notář, že strany listinu podepsaly vlastnoručně v jeho přítomnosti, ač to neodpovídalo skutečnosti, any smlouvající se strany daly své podpisy na prázdný papír, a tak nešlo o listinu v přítomnosti notáře stranami vlastnoručně podepsanou. Na tom nic nemění, že strany zmocnily obviněného, by na papíru jimi in bianco podepsaném dodatečně sepsal smlouvu podle toho, co bylo v jeho přítomnosti ústně ujednáno. Neboť s hlediska porušení povinností uložených notáři jedině rozhoduje a jest zároveň jisto, že obviněný notář potvrdil nepravdu, osvědčiv, že strany tuto listinu, t. j. nikoliv prázdný arch papíru, nýbrž kupní a postupní smlouvu ze dne 3. května 1927, jak se jevila po svém sepsání, jak byla však obviněným teprve dodatečně v nepřítomnosti stran sepsána, v jeho přítomnosti podepsaly. To však spadá pod sankci § 159 odst. 2 not. ř. Kárný soud tudíž porušil výslovný předpis § 159 odst. 2 not. ř., uloživ obviněnému, který se provinil způsobem v onom zákonném ustanovení uvedeným, jen kárný trest písemné důtky podle § 158 písm. a) not. řádu.
Bylo proto vzhledem k řečenému velícímu předpisu vyhověti odůvodněnému odvolání vrchního státního zástupce a změniti výrok kárného soudu o trestu potud, že se obviněnému podle § 158 b) a § 159 odst. 2. not. ř. ukládá trest peněžité pokuty.

Citace:

Čís. 94 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 814-815.