Čís. 3620.

Okolnost, že soud přes odpor stran vyloučil podle § 57 tr. ř. řízení proti spoluobžalovanému, není zmatkem čís. 4 § 281 tr. ř.
Obžalovaný nemůže uplatňovati jako zmatek (čís. 7 § 281 tr. ř.), že nalézací soud o části obdoby nerozhodl (§ 282 tr. ř.).
Rozpory, které mohou podle § 281 čís. 5 tr. ř. býti zmatkem, musí býti v rozsudku napadeném; nestačí možný rozpor mezi tímto rozsudkem a mezi případným výsledkem ve vyloučeném řízení.
Podle § 410 tr. ř. mohou býti hodnoceny i polehčující okolnosti zjištěné po pravoplatnosti rozsudku.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, Zm II 57/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 11. prosince 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a), 176 II b) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaných uplatňuje zmatek podle § 281 čís. 7 tr. ř. proto, že obžalobce jim dává za vinu, že jako spoluzloději odcizili 350 kg ječmene, nalézací soud však odsuzuje obžalované jen pro krádež 200 kg ječmene, o zbývajících 150 kg že se však ani ve výroku rozsudkovém ani v důvodech nezmiňuje. Vylíčení toto sice odpovídá skutečnosti, avšak zmateční stížnosti nelze v tomto směru přiznati úspěchu, poněvadž podle § 282 tr. ř. může obžalovaný jen ke svému prospěchu proti odsuzujícímu rozsudku uplatňovati zmateční důvody. V souzeném případě jest i ohledně té části obžaloby, o které nalézací soud výslovně nerozhodl, právo obžalobní vyčerpáno (viz rozh. sb. n. s. č. 1617). Nepřísluší tedy v takovém případě obžalovanému uplatňovati zmatek podle § 281 čís. 7 tr. ř., neboť ve svůj prospěch nemá důvodu ani možnosti tak učiniti.
Zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. vidí zmateční stížnost v tom, že z trestního řízení proti stěžovatelům byla trestní věc proti spoluobžalovanému Janu H-ovi vyloučena. Jest sice pravda, že se podle protokolu o hlavním přelíčení ze dne 11. prosince 1928 i obhájce obžalovaných i veřejný obžalobce proti tomuto opatření ohradili s poukazem k tomu, že nebude lze tvrzený příkaz H-a ke krádeži u ostatních obžalovaných hodnotiti jako polehčující okolnost, avšak přes to nelze ani této částí zmateční stížnosti vyhověti, neboť podle § 57 tr. ř. je na nalézacím soudě, by vyloučil řízení ohledně některé osoby nebo trestného činu, má-li za to, že o ostatním lze již rozhodnouti a o vyloučené věci nikoliv. V souzeném případě bylo o stěžovatelích při témže hlavním, přelíčení rozhodnuto rozsudkem, kdežto o vyloučené věci vedeno řízení dále. Pokračoval tedy nalézací soud podle zákona. Míní-li zmateční stížnost, že vyloučením trestní věci proti H-ovi byla zmařena obhajoba spoluobžaloných v tom směru, že tvrdili, že H. byl jim nadřízen, že byli povinni jeho rozkazů poslouchati a že prohlásil, že k prodeji je kompetentním, nemá pravdu, neboť bylo na obhajobě, by si navrhováním vhodných průvodů svoje práva zabezpečila. Neboť v tom případě mohli pak obžalovaní uplatňovati zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. pro nevyhovění těmto návrhům. Pokud zmateční stížnost poukazuje k tomu, že napadeným opatřením nalézacího soudu bylo znemožněno uplatniti ve prospěch stěžovatelů všechny polehčující okolnosti, stačí poukázati na ustanovení § 410 tr. ř., podle něhož i dodatečně zjištěné polehčující okolnosti i po pravoplatnosti rozsudku mohou býti hodnoceny.
Zmateční stížnost dále dovozuje, že vytýkaným vyloučením trestní věci proti H-ovi byl přivoděn i zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř. Tu však zmateční stížnost neuplatňuje žádný z případů, které § 281 čís. 5 tr. ř. jako zmatek stanoví, nýbrž dovozuje, že může dojiti k rozporu mezi rozsudkem již vydaným a mezi případným výsledkem ve vyloučeném řízení proti H-ovi. Rozpory, které podle § 281 čís. 5 tr. ř. mohou býti zmatkem, musí býti vždy obsaženy v rozsudku napadeném ať se již vztahují na jeho výrok vlastní, nebo obsah jeho důvodů je v rozporu se spisy v tomto místě zákona vypočtenými. Takový rozpor zmateční stížnost neuplatňuje.

Citace:

č. 3620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 552-553.