Čís. 3694.

Obecní radní, pověřený usnesením obecního zastupitelstva, by konal v obci službu policejního komisaře, je veřejným úředníkem ve smyslu §§ 101, 153 tr. zák.; jde o výkon jeho povolání, zakročuje-li proti nočním výtržníkům.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1929, Zm II 73/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 22. ledna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., zavrhl, pokud napadla výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák. Vyhověl jí, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., rozsudek nalézacího soudu v tomto výroku a v důsledku toho 1 ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících zrušil a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, dbaje při tom nezrušené části rozsudku. Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. výtkou, že bylo nesprávně kvalifikováno poškození policejního komisaře Františka H-ě na těle za zločin podle § 153 tr. zák. místo, za přestupek podle § 411 tr. zák., jest neodůvodněná. Zmateční stížnost tvrdí prostě bez bližšího odůvodnění o obecním radním, který je pověřen obecním zastupitelstvem, by konal v obci službu policejního, komisaře, že není za všech okolností veřejným úředníkem ve smyslu §§ 153 a 101 tr. zák., a že nelze za výkon povolání ve smyslu § 153 tr. zák. považovati, když, vraceje se pozdě v noci domů, potká hlouček výtržníků a napomíná je ke klidu. Toto jeho jednání nemohlo prý se státi »výkonem povolání úředníka, který jest povinen obstarávali práce vlády« ani tím, že se výslovně prohlásil za policejního komisaře a v této své vlastnosti vyzval společnost obžalovaného k rozchodu. Toto skutkové zjištění jest předem uvésti na správnou shodu s rozsudkem v tom, že podle jeho zjištění policejní komisař H., slyšev řev obžalovaného a dvou jeho společníků, šel na náměstí, by je vyzval ke klidu, takže o nějakém, snad náhodném potkání hloučku výtržníků nelze mluvili, ač pro právní posouzení bylo by zcela bezvýznamným, i kdyby bylo k zakročení došlo jen náhodně. Po právní stránce jest jediné rozhodující, zda zákrok policejního komisaře proti výtržníkům, kteří se podle zjištění soudu na náměstí ve S. rvali a křičeli, spadal do oboru péče o bezpečnost osob, ohroženou tímto jednáním. Péče ta patří podle § 27 čís. 2 obecního zřízení moravského do samostatného oboru působnosti obce, v němž obec může činiti opatření podle svého volného určení. Takovým volným určením bylo právě i pověření Františka H-ě obecním zastupitelstvem, by konal v obci službu policejního komisaře. Služba ta jest již svou podstatou právě výkonem péče o bezpečnost osob a majetku. Že jest služba ta obstaráváním úkolů vlády ve smyslu § 101 tr. zák. a že výkon této péče byl policejnímu komisaři svěřen mocí veřejného příkazu, usnesením příslušného k tomu obecního zastupitelstva, ani zmateční stížnost nepopírá. Tím jsou splněny všechny náležitosti, které §§ 101 a 153 tr. zák. vyžadují k pojmu veřejného úředníka, vykonávajícího své povolání.

Citace:

č. 3694. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 706-707.