Čís. 3625.

Podstatným znakem přečinu proti zákonu o ochraně známek jest, že použitím známky, která jest ve hmotném poměru ke zboží neb obalu, přivoděn byl účinek zákonem zapovězený.
Bylo-li zboží označeno jen slovy jako zboží chráněné známkou, mohla by přijití v úvahu jen skutková podstata přečinu nekalé soutěže.
Žalobní právo vzniká z toho kterého závadného útoku pro dotčeného vždy zvláště a od tohoto okamžiku jednotlivého zásahu, jest také zvláště pro každý případ počítati šestinedělní lhůtu k podání stíhacího návrhu.
(Rozh. ze dne 17. října 1929, Zm I 563/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 12. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 29 zákona z 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. a podle §§ 23 a 24 zák. ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 4, 5 a 9 b) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Pokud se týče výtky stížnosti, opřené o důvod zmatečnosti čís. 9 b) § 281 tr. ř., budiž podotčeno toto: Obžalovaný byl uznán vinným přečiny podle §§ 23 a 24 zákona na ochranu známek a § 29 zákona o nekalé soutěži pro činy spáchané »v době od 21. února 1928 až do poslední doby«, tedy, an se tu rozsudek přimyká doslovu spisu obžalovacího, zřejmě až do »26. listopadu 1928«, kteréhožto dne byla podána obžaloba. V rozsudku se zjišťuje jen konkrétní případ z 22. září 1928, v kterýžto den kupovala Aloisie R-ová koření, jež jí bylo nalito v krámě z velké láhve, označené vignetami firmy Maggi, a případ z 16. října 1928, kteréhožto dne nalito bylo Anně M-ové a ještě jedné paní koření, ovšem v zadní místnosti. Uváží-li se, že podstatným znakem přečinu proti zákonu o ochraně známek jest, že použitím známky, která jest v hmotném, poměru ke zboží nebo obalu, přivoděn byl účinek zákonem zapovězený, jest na snadě, že nemůže přijíti v úvahu skutková podstata §§ 23 anebo 24 známkového zákona v případech ze 16. října 1928, pokud bylo nalito koření, třebas i z láhve označené chráněnou známkou firmy Maggi, avšak v zadní místnosti tak, že to kupitelky viděti nemohly. Bylo-li zboží jen slovy označeno jako zboží chráněné známkou, mohla by přijití v úvahu jen skutková podstata přečinu nekalé soutěže. Tento rozdíl si soud neuvědomuje a bylo k tomu poukázati z úřadu. Co se týče otázky zániku žalobního práva podle § 530 tr. zák., neuplynula od činů spáchaných dne 16. října 1928 do 26. listopadu 1928 lhůta šestinedělní, a je tedy zřejmé, že by na tyto případy námitka podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. nedopadala. Leč podstatně jinak má se věc ohledně případu z 22. září 1928; tu uplynuly do dne, kdy podána byla obžaloba, dokonce již 2 měsíce a 4 dny; bylo proto povinností soudu zabývati se otázkou, kdy se žalující firma o tomto činu a o osobě pachatele dověděla. Totéž platí i pro dobu od 15. října 1928 zpět počítajíc až do 21. února 1928, neboť žalobní právo vzniká z toho kterého závadného útoku pro dotčeného vždy zvláště a od tohoto okamžiku jednotlivého zásahu jest také zvláště pro každý případ počítati šestinedělní lhůtu k podání stíhacího návrhu. Takovéto zjištění však rozsudek neobsahuje, ba ani neuvádí skutečností, z nichž vyvozuje, že se obžalovaný kromě konkrétně uvedených případů z 22. září a 16. října 1928 dopustil i jinak v době od 21. února do poslední doby (26. listopadu 1928) dalších zásahů proti zákonu o ochraně známek a o nekalé soutěži. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu uznati již v zasedání neveřejném, jak se stalo.

Citace:

č. 3625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 562-563.