Čís. 3587.

Nejde o porušení předpisů §§ 118, 120, 247, 248 a 252 tr. ř. a o zmatek čís. 3 ani čís. 4 § 281 tr. ř., byl-li při hlavním přelíčení přítomen a vypovídal jeden z obou znalců, podavších posudek společný a srovnalý, od něhož se v ničeni neuchýlil (druhý znalec nemohl se pro nemoc dostaviti).
(Rozh. ze dne 20. září 1929, Zm II 148/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského trestního soudu v Brně ze dne 26. března 1929, jimž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 201 d), 203 tr. zák., zločinem podvodného úpadku podle § 205 a) tr. zák., zločinem zpronevěry podle § 183 a přečiny úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák. a nedostatečného vedení knih podle § 486 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká především, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 3 § 281 tr. ř., že byly postupem nalézacího soudu porušeny předpisy §§ 118, 120, 247, 248 a 252 tr. ř., přehlíží však, že šetření ustanovení §§ 118, 248 a 252 tr. ř. vůbec není zabezpečeno pohrůžkou zmatečnosti rozsudku a z §§ 120 a 247 tr. ř., že to platí právě o oněch jejich předpisech, jichž porušení se vytýká. Nelze se tu tedy dovolávati uplatňovaného důvodů zmatečnosti a zbývá jen posouditi, zda byl obžalovaný zkrácen ve smyslu čís. 4 § 281 tr. ř. na právech obrany, pokud se svými zamítnutými procesními návrhy a námitkami domáhal toho, by postupováno bylo podle oněch předpisů nebo by řízení bylo doplněno. V řízení předběžném byli slyšeni dva znalci účetnictví, kteří podali společný a srovnaly nález a posudek, jejž přečisti při hlavním přelíčení bylo v obžalovacím spisu navrhováno. Při prvním hlavním přelíčení byl posudek obou znalců přečten bez odporu obžalovaného, Obhájce obžalovaného, jenž se k posudku tomu vyjádřil v ten smysl, že obžalovaný nebyl vůbec znalci vyslechnut, že jejich posudek nepokládá za správný, protože je s to, by ohledně každého jednotlivého bodu dal jim vysvětlení, kam peníze nebo losy přišly a co bylo jím zaplaceno, a že jeho nevina bude dokázána, bude-li mu umožněno prokázati to na základě knih u soudu uložených, — navrhl mimo jiné, by byl obžalovaný sčelen se znalci V-ou a H-em a vyslechnut o každé jednotlivé položce, neboť je s to, by dal potřebné a dostatečné vysvětlení, kam peníze přišly a jak jich bylo použito. Návrhu tomu bylo nalézacím soudem vyhověno. K druhému hlavnímu přelíčení byli oba znalci předvoláni, znalec Ludvík V. však se pro chorobu nedostavil. Znalec H, prohlásil, že posudek i revisi závodu provedl společně se znalcem V-ou, že byli úplně shodni ve svých názorech a že jest zmocněn vypovídati před soudem i jeho jménem, poněvadž znalec V. nemůže podati jiný posudek, než on sám. Obžalovaný vyslovil se proti tomu, by byl slyšen jen jeden znalec a žádal o odročení hlavního přelíčení za tím účelem, by celá věc byla předložena ještě druhému znalci k posouzení. Soud nalézací zamítl tento návrh s odůvodněním, že znalci podali společný posudek také písemně a že znalec H. jest zmocněn učiniti prohlášení i jménem druhého znalce. V průvodním řízení byl pak vyslechnut znalec H., jenž úvodem své výpovědi znovu prohlásil, že jest zmocněn mluviti u soudu i jménem svého nemocného kolegy, s nímž byli vždy úplně stejného názoru na celou věc. Posudek, který přednese, že je jejich společným dílem a názorem, v němž jsou zcela jednotní. Pro rozsáhlost úkolu odvolal se pak znalec na písemný elaborát, z něhož vybral podstatné části, doprovodil je řadou poznámek a odpověděl i na námitky obžalovaného. Zmateční stížnost vytýká v té příčině také s hlediska čís. 4 § 281 tr. ř., že byl přes odpor obžalovaného jen předčítán posudek znalců a že znalecký důkaz nebyl proveden dvěma znalci. Bezdůvodnost oné výtky plyne z vylíčeného postupu nalézacího soudu při hlavním přelíčení, při němž se podle protokolu stěžovatel neohradil proti tomu, že znalec nepřednášel celý posudek doslovně, nýbrž jen reprodukoval podstatné jeho části. § 252 tr. ř. pod čís. 1 výslovně dovoluje, by byl přečten posudek znalecký, nelze-li dosici osobního dostaveni se znalcova ze závažných důvodů, zejména také pro jeho nemoc. Připouští-li to zákon pro posudek znalecký vůbec, lze tím méně shledati porušeni předpisu zákonného v případě souzeném, kde byl při hlavním přelíčení přítomen a vypovídal alespoň jeden z obou znalců, podavších posudek společný a srovnalý, od něhož se v ničem neuchýlil. Obžalovaný ve stížnosti nedoličuje, že a proč byl zkrácen na právech své obrany nepřítomností znalce druhého a zamítnutím návrhu na jeho osobní výslech. Přihlíží-li se k zásadě předposlední věty § 281 tr. ř., podle níž nemohou býti ve prospěch obžalovaného uplatňovány důvody zmatečnosti podle čís. 2—4 § 281 tr. ř., je-li nepochybně patrno, že porušení formálního předpisu nemohlo působiti na rozhodnutí v neprospěch obžalovaného, jest zjevno, že tím méně lze přiznati zmateční stížnosti oprávněnost v naznačeném směru.

Citace:

č. 3587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 486-488.