Čís. 3443.

Skutková podstata zločinu podle § 286 písm. f) voj. tr. zák. není dána pro nedostatek zákonné známky deliktové »svévolného vydání zkáze« nebo jiného způsobu trestné činnosti, jež jsou v § 286 písm. f) voj. tr. zák. výčetmo uvedeny, když vojín součástku vojenské výstroje u někoho jen odložil, aniž projevil úmysl, vydati ji zkáze, a tak, by se o tom dozvěděla vojenská správa.
V takovém případě nemůže přijíti v úvahu ani zločin podle § 21 čís. 1 zák. na ochr. rep. na straně toho, u něhož byla součástka výstroje zanechána.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1929, Zm II 100/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 28. prosince 1927, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro zločiny podle § 21. čís. 1 a 2 zák. na ochranu republiky, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, dovolávající se důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., není oprávněna. Soud nalézací nenabyl přesvědčení o vině obžalovaných v podstatě z toho důvodu, že výsledky řízení neposkytují bezpečného podkladu, by vzal za prokázáno, že obžalovaní mohli si býti a byli vědomi, že ponechávajíce bluzu a kalhoty W-ovy ve svém domě, napomáhají mu při spáchání vojenského zločinu svévolného ničení částek erárního výstroje podle § 286 f) tr. zák. voj., a že, když zjistili, že řečený vojín u nich zanechal ony dvě součástky výstroje, věděli, že sběhne, nebo snad již sběhl, poněvadž nalézací soud uvěřil zodpovídání se obžalovaných, že byli přesvědčeni, že W., než mu dovolená skončí, pro bluzu a kalhoty si přijde, ježto nevěděli, že sběhl, že však později na bluzu a kalhoty zapomněli a o ně se tedy nestarali, že však je v červnu 1926 ihned a ochotně vydali četnictvu, když toto přišlo věc vyšetřovati.
Pokud jde o zločin podle § 21 čís. 1 zák. na ochr. rep., t. j. pomáhání při vojenském zločinu podle § 286 písm. f) voj. tr. zák., jeho skutková podstata na základě zjištění soudu nalézacího, že obžalovaní ponechali ve svém domě po dobu několika měsíců částky vojenské výstroje vojínem W-em odložené, že je na půdě svého domu ukrývali, že po celou tu dobu nepodnikli nic, by úřady zvěděly, že tyto věci přechovávají, již po stránce objektivní sotva by přicházela v úvahu. Zločinu podle § 286 písm. f) voj. tr. zák. se totiž dopouští, kdo součástku vojenského výstroje přijatou od státu k vlastní služební potřebě v ceně větší než 50 Kč prodá, prohraje, zastaví nebo svévolně vydá zkáze. Poněvadž v souzeném případě první soud zjistil, že vojín W. erární bluzu a kalhoty u manželů H-ových jen odložil (aniž projevil úmysl vydati je zkáze), a rozsudek divis. soudu v Olomouci č. j. Dtr 187/27 v té příčině výslovně praví, že W. zanechal bluzu a kalhoty u kantinského H-a takovým způsobem, by se o nich vojenská správa dozvěděla a právě z toho důvodu nebyl W. vojenským soudem pro odstranění těchto součástek výstroje vůbec ani stihán, není tu dána objektivní skutková podstata zločinu podle § 286 písm. f) voj. tr. zák. na straně W-ově pro nedostatek zákonné známky deliktové »svévolného vydání zkáze« nebo jiného způsobu trestné činnosti, jež jsou výčetmo uvedeny v § 286 písm. f) tr. zák. voj. a přirozeně nemůže pak přijíti v úvahu ani zločin podle § 21 čís. 1 zák. na ochr. rep. na straně obžalovaných, jehož by se dopustili pomáháním při prodeji, prohře, zastavení nebo svévolném vydání zkáze vojenského výstroje, vědouce, že má hodnotu větší než 50 Kč. Bezdůvodné zmateční stížnosti nebylo proto vyhověno.

Citace:

Čís. 3443.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 223-224.