Čís. 3463.

Zákon o tisku (ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863).
Oznámení osoby, neovládající jazyk, v němž je časopis vydáván, za zodpovědného redaktora, zakládá skutkovou podstatu přečinu podle § 11 odst. druhý tisk. zák.
Je-li onen redaktor poslancem, je přípustno jeho trestní stíhání pro onen přečin i bez souhlasu příslušné sněmovny (§ 24 odst. druhý úst. list.).
(Rozh. ze dne 29. dubna 1929, Zm I 58/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 1928, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin podle § 11 odst. druhý zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Především bylo rozhodnouti otázku, zda ustanovení § 24 úst. list. nebránilo trestnímu stíhání obžalovaného Čeňka H-y. Pro posouzení, zda jde tu o případ druhého odstavce § 24 úst. list., jest rozhodným obsah obžaloby ve spojení s § 11 tisk. zák. Obžaloba klade Čeňku H-ovi za vinu, že se prohřešil proti ustanovení § 11 tisk. zák., ať již tím, že označen byl za odpovědného redaktora, ač nebyl po zákonu způsobilým, ať již proto, že neovládá jazyk časopisu, takže funkci zodpovědného redaktora fakticky nemůže vykonávati, což by obsahovalo nepravdivost oznámení. § 11 tisk. zák. činí se oznámení zodpovědnými osoby v prvním odstavci jmenované, mezi jiným i redaktora, a klade-li se proto Čeňku H-ovi za vinu přečin podle § 11 tisk. zák., stihán jest ve funkci redaktora a to ve funkci redaktora zodpovědného, za kterého byl označen a za kterého se sám vydává. Uváží-li se široký doslov druhého odstavce § 24 úst. list., není pochybnosti, že trestní stíhání obžalovaného bylo přípustné, aniž bylo třeba souhlasu příslušné sněmovny podle prvého odst. § 24 úst. list. Zkoumaje zmateční stížnost dal si zrušovací soud především otázku, zda zmateční stížnost, která výslovným citováním a svým obsahem uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., jest provedena po zákonu a zda nejde o nepřípustné napadání rozsudkových zjištění a závěrů skutkových, že není bezpečného důkazu o tom, že Čeněk H. zodpovědným redaktorem de facto nebyl a býti neměl. Posouzena podle celého svého obsahu, jest zmateční stížnost dostatečně po zákonu provedena, ježto brojí v podstatě proti názoru napadeného rozsudku, že neznalost maďarštiny u osoby jako zodpovědný redaktor periodického tiskopisu v této řeči vydávaného jest s hlediska § 11 odst. druhý tisk. zák. bezvýznamnou. Stanovisko obžaloby, že zažalovaný čin byl spáchán oznámením osoby po zákonu nezpůsobilé, vyvrátil nalézací soud správně poukazem, že nezpůsobilost osoby určena jest § 12 zák. o tisku, jehož se § 11, druhý odst. výslovně dovolává, který však v souzeném případě v úvahu nepřichází. Toto stanovisko bylo proto rozsudkem právem odmítnuto. Leč obžaloba pro přečin § 11 odst. druhý tisk. zák. v důvodech svých opírala se též o stanovisko, — a toto stanovisko zastává nyní též zmateční stížnost — že Čeňek H. ohlášen byl jako zodpovědný redaktor časopisu v jazyku maďarském vydávaném, ač jazyk ten neovládá. Lze-li za redaktora považovati toliko osobu, která, jak správně již obžaloba uvedla, jest činna při sbírání, spořádání a zařazení materiálu, jest nutným důsledkem, že takovou osobou nemůže býti ten, kdo jazyk svého časopisu vůbec neovládá, takže funkce jeho nutně vykonává osoba jiná, která jako redaktor ohlášena nebyla. Osoba ani jazyka časopisu neovládající může býti jen redaktorem na oko, a oznámením takové osoby úřadu jako zodpovědného redaktora nebylo vyhověno povinnosti §§ 10, 11 tisk. zák. (Srov. rozh. víd. nejv. s. úř. sb. č. 166, 222, 1518, 3790; Liszt: Lehrbuch d. österr. Pressrechtes str. 81 násl., Sládeček: Tiskové právo, str. 41 násl.). Napadá proto zmateční stížnost právem jako nesprávné právní posouzení, že nalézací soud, zjistiv, že Čeněk H. ohlášen byl jako zodpovědný redaktor maďarský psaného časopisu, aniž maďarskou řeč v nejmenším ovládá, přes to neuznal, že toto ohlášení spadá pod skutkovou podstatu nepravdivého oznámení podle § 11, druhý odst. zák. o tisku, ba tuto možnost vůbec nezkoumal. Za tohoto stavu věci jest přisvědčiti zmateční stížnosti, že oznámením Čeňka H-y jako zodpovědného redaktora periodického časopisu F. D. spáchán byl po případě přečin podle § 11, druhý odst. tisk. zák.; jeví se proto sprošťující výrok prvé stolice po stránce té na dosavadním podkladě právně pochybným. Rozsudek bylo zrušiti ke zmateční stížnosti veřejného obžalobce jako zmatečný a věc vrátiti do prvé stolice k opětnému projednání a rozsouzení. Věcí nového řízení bude zjistiti zejména též, koho stíhá z oznámení tohoto odpovědnost po stránce subjektivní, kdyžtě rozsudek nalézacího soudu poukazuje sám k obhajobě Čeňka H-y, že byl redaktorem ustanoven ústředím strany bez vlastní vědomosti a souhlasu.

Citace:

Čís. 3463.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 267-269.