Čís. 3601.

Nejnižším trestem žaláře, který lze podle slov. tr. zák. dožiti, jest podle § 24 trest šestiměsíčního trvání; pod tuto nejnižší zákonnou sazbu lze sejíti jen použitím § 92 tak, že se vyměří trest vězením, což má v zápětí snížení kvalifikace činu ze zločinu na přečin.
Jde o zmatek čís. 11 (10) § 281 tr. ř., vyměřil-li soudu podle § 383 slov. tr. zák. použitími § 98 slov. tr. zák. trest dvouměsíčního žaláře a ponechal kvalifikaci činu za zločin.
(Rozh. ze dne 27. září 1929, Zm II 254/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 10. ledna 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 70, 379, 380 slov. tr. zák. a přečinem podvodu podle § 384 slov. tr. zák., zrušil však rozsudek nalézacího soudu podle § 290 odst. 1 tr. ř. ve výroku o trestu a o kvalifikaci zločinu podvodu podle §§ 70, 379, 380 slov. tr. zák., jakož i ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a čin obžalovaného, uvedený v odst. III. rozsudkového výroku kvalifikoval podle trestní novely ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. jen za přečin podvodu podle § 379 slov. tr. zák. v doslovu § 50 trestní novely čl. zák. XXXVI z roku 1908 a § 380 slov. tr. zák. v doslovu podle § 1 trestní novely čís. 31/1929 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Rozsudek jest v neprospěch obžalovaného zmatečnými podle § 281 čís. 11 (10) tr. ř.; k tomu je přihlížeti z úřední povinnosti (§ 290 odst. 1 tr. ř.). Vyměřilť nalézací soud obžalovanému podle § 383 slov. tr. zák. použitím § 98 slov. tr. zák. trest dvouměsíčního žaláře a ponechal kvalifikaci činu za zločin. Nejnižším trestem žaláře, který lze podle slov. tr. zák. uložiti, jest však podle § 24 trest šestiměsíčního trvání; pod tuto nejnižší zákonnou sazbu lze sejíti jen použitím § 92 tr. zák., což však je podle tohoto ustanovení ve spojení s § 20 slov. tr. zák. možné jen; tak, že se vyměří trest vězením, to pak má samočinně v zápětí snížení kvalifikace činu ze zločinu na přečin, na nějž jediné trestu vězení lze použiti. Ačkoliv nalézací soud necitoval § 92 slov. trest. zák., z délky trestu, na který uznal a která je ve smyslu § 101 slov. tr. zák. převažujícího významu nad druhem trestu, jest vidno, že tohoto ustanovení ve skutečnosti použil. To by ovšem mělo důsledky shora uvedené, změnu druhu trestu ve vězení a změnu kvalifikace trestného činu na přečin; nezachování těchto předpisů o ukládání trestu jest zmatečno podle § 281 čís. 11, po případě 10 tr. ř., překročení trestního oprávnění nalézacího soudu při výměře trestu a kvalifikací činu za zločin místo za přečin. Bylo proto podle § 290 odst. 1 tr. ř. (posl. odst. § 51 tr. ř.) rozsudek v dotčených výrocích zrušiti jako zmatečný.

Citace:

č. 3601. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 516-517.