Čís. 3466.

Předpis posledního odstavce § 28 tisk. zák. jest ustanovením speciálním, jež nelze extensivně vykládati. Neplyne z něho, že výroky v Národním Shromážděni pronesené, třebas obsahem zakládají skutkovou podstatu trestného činu, mohou býti beztrestně kýmkoliv opakovány.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Zm I 286/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. března 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 15 čís. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku, že nebere zřetel na okolnost, pro kterou skutek obžalovanému za vinu kladený přestává býti trestným, pokud se týče pro kterou vůbec nemůže býti stíhán. Výtku tu buduje na tvrzení, že ve své řeči citoval jen výrok poslance H-y, pronesený v Národním Shromáždění, jak prý svědky bylo prokázáno, a že nalézací soud má za to, že řeč ve sněmovně poslancem pronesená může býti reprodukována jen tiskem, nikoliv slovy. Zmateční stížnost opouští tu zjištění nalézacího soudu, neboť stěžovatelem tvrzená okolnost nebyla soudem vzata za prokázanou; pokud se pak nalézací soud ve svých důvodech onou domělou citací řečí poslance H-y zabývá, činí tak jen, by na základě vlastního zodpovídání se obžalovaného odůvodnil zlý jeho úmysl při výroku, který považuje soud za prokázaný, a který se s onou řečí poslance H-y v poslanecké sněmovně slovně nekryje. Výtka zmateční stížnosti v tomto bodě spočívá ostatně na zjevně mylném výkladu ustanovení § 28 tisk. zák., posl. odstavec. Toto speciální ustanovení nelze extensivně vykládati, a nejen slovné jeho znění, nýbrž i zařazení do zákona o tisku, do hlavy nadepsané »předpisy o činech trestných, jež spáchány obsahem tiskopisů«, nepřipouští výklad stěžovatelem uplatňovaný, že výroky v Národním Shromáždění pronesené, i když obsahem zakládají skutkovou podstatu trestného činu, mohou býti beztrestně kýmkoliv opakovány. Rozsudek správně vykládá zákonné ustanovení, že se nelze při slovní reprodukci takového výroku dovolávati beztrestnosti. To však pro souzený případ nemá ani významu, ježto obžalovaný byl odsouzen nikoliv pro opakování výroku, který byl v poslanecké sněmovně Národního shromáždění pronesen poslancem H-ou, nýbrž pro výrok jiný.

Citace:

Čís. 3466.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 272-273.