Čís. 3452.

Přečtení illegálního tiskopisu, na jehož obsahu je vybudována obžaloba, přes obražení se obžalovaného, není zmatečností ani podle čís. 2 ani podle čís. 4 § 281 tr. ř.
Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Organisací jest spojení několika osob ke společnému cíli, šetříc určitých pravidel společného jednání a postupu.
K tajnosti ve smyslu § 17 čís. 1 zákona stačí, že použitím určitého označení pro nějakou organisaci (»elementární škola«) se zamlčuje to, co je skutečně jejím pravým účelem (vyučování základům komunismu ve smyslu illegálního tiskopisu »Agitpropo«). Lhostejno, že škola byla ohlášena v novinách, nebylo-li zároveň učiněno naprosto zjevným, čemu se bude ve škole učiti, a že jde o organisaci onoho cíle.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1929, Zm I 737/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 1928, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem nedokonalého sdružování státu nepřátelského podle § 8 tr. zák. a § 17 čís. 1 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 2, 4, 5, 9 a), b) tr. ř. Nelze jí přisvědčiti v žádném směru. Přečtení pojednání »Agitpropu« za hlavního přelíčení přes ohražení se stěžovatelů nezakládá zmatečnost podle § 281 čís. 2 tr. ř., ježto tento zmatek předpokládá
15* přečtení spisu o nějakém úkonu vyhledávacím nebo vyšetřovacím již po zákonu neplatném, illegální onen tiskopis není však takovým spisem. Na obsahu onoho tiskopisu jest vybudována obžaloba; ze skutečnosti, že v tiskopisu vzbuzuje se nepřátelská nálada proti Československé republice, nenávist k jiným třídám občanským, podněcuje se k illegální práci, zejména též ve vojsku, a na onom základě v tak zv. elementárních školách komunistické strany měli býti členové systematicky připravováni k revolučnímu boji s nynější vládní formou, usuzuje obžaloba a odůvodňuje svá obvinění, že obžalovaní založili tajnou organisaci, jejímž účelem bylo podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost a demokraticko-republikánskou formu státu. Bylo proto nutno tiskopis ten přečísti, an úkon ten sloužil k zabezpečení trestního stíhání, a nelze v přečtení onoho spisu spatřovati ani nesprávné použití zásad, jichž šetřiti káže podstata řízení zabezpečujícího obhajování (§ 281 čís. 4 tr. ř.), kterýžto zmatek stížnost též svým dolíčením naznačuje. Ani zamítnutím průvodního návrhu na slyšení svědků Dr. Zdeňka L-a a Dr. Richarda M-a nebyli obžalovaní zkráceni ve svém právu na zákonnou obhajobu. Dr. Zdeňek L. byl veden jako svědek o tom, že sám prohlásil, že v elementární škole nedělo a nemluvilo se nic závadného, že mohou i nadále tuto školu odbývati a že mají kursy ony oznamovati okresní politické správě, Dr. M. pak že před svým zakročením poslouchal asi 1/4 hod. za dveřmi a nic závadného neslyšel. Zmateční stížnost přehlíží, že stěžovatelé nebyli odsouzeni pro výroky, které v oné elementární škole pronesli, aniž pro dokonaný přečin podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., nýbrž byli uznáni vinnými pokusem přečinu toho, že se totiž sešli v úmyslu, by založili tajnou organisaci k účelu shora uvedenému a že jen pro překážku odjinud v to přišlou čin nebyl dokonán. Jest proto nerozhodným, co na schůzce té bylo mluveno, an rozsudek onen úmysl, založiti tajnou organisaci, spatřuje v jiných skutečnostech trestním řízením prokázaných, než ve slovních projevech stěžovatelů. Okolnost, zda politická správa by při řádném ohlášení kursů povolila jich odbývání, nemění nic na věci; rozsudek právě náležitost »tajnosti« organisace shledává v předstírání jiného účelu, než jak název jej naznačoval, jakož i v tom, že schůzka nebyla příslušnému úřadu hlášena. Nalézací soud proto, zamítnuv navržené důkazy jako nerozhodné, neporušil tím zásadu trestního řízení v § 3 tr. ř. vytčenou. Pokud zmateční stížnost označuje rozsudek nejasným a vytýká mu vnitřní rozpor jakož i rozpor se spisy, není tu těchto zmatků ve smyslu zákona. Rozsudek ovšem z obsahu tiskopisu »Agitpropu« dovozuje, že pořádání kursu na podkladě směrnic Agitpropu sledovalo cíl připravovati účastníky elementární školy k revolučnímu převratu a že kurs takto vedený měl býti sdružením namířeným proti státu a jeho demokraticko-republikánské formě. Nelze však tvrditi, že je tu nejasnost, i když zmateční stížnost má pravdu potud, pokud dovozuje, že rozsudek pojem »elementární školy« nesprávně vykládá. Neboť elementární škola nemusí podle obecného smyslu, který se pojmu tomu přikládá, býti totožnou s vyučováním v prvních počátcích obecného vzdělání, nýbrž rozumí se tím vůbec prvopočátečné vyučování, vyučování základům, v kterémkoli oboru, tedy po případě i základům komunismu. Přes to shledává i soud zrušovací zjištění soudu nalézacího v tomto směru za postačitelné, poněvadž k pojmu tajnosti stačí, že použitím označení pro nějakou organisaci (tu elementární škola) se zamlčuje to, co skutečně bylo pravým účelem této organisace, totiž v souzeném případě vyučování základům komunismu ve smyslu Agitpropu.
Není sporu ani mezi rozhodovacími důvody a spisy, kterýžto zmatek předpokládá nesprávnou citaci protokolu nebo listin, již zmateční stížnost sama ani netvrdí. Rozsudek také náležitě odůvodňuje, proč béře za zjištěnu trestnou činnost obžalovaného Josefa L-a, při čemž nepřehlíží jeho zodpovídání se, že přišel jen náhodou do místnosti, kde byla škola odbývána. Okolnost, že škola ta podle zjištění rozsudku nebyla ještě založena, netvoří zmatečnost vnitřního rozsudkového rozporu, ježto stěžovatelé nebyli, jak stížnost mylně předpokládá, odsouzeni pro dokonaný čin, nýbrž jen pro pokus přečinu podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. a nedokonané jednání, směřující k provedení trestného činu, spatřuje rozsudek podle jasného a zřetelného vyjádření právě v tom, že pro překážku odjinud v to přišlou k založení oné školy nedošlo, ač úmysl obžalovaných, jejich činností projevovaný, k tomu směřoval. Že založení takové »elementární školy«, v níž podkladem vyučování měly býti stati Agitpropu za předpokladů rozsudkem zjištěných, splňuje náležitosti skutkové podstaty přečinu podle § 17 čís. 1. zák. na ochr. rep., nepřipouští pochybností. Rozsudek zjišťuje způsobem formálně zmateční stížností nedotčeným, že podkladem oné školy měl býti illegální spis »Agitpropo«, že se spisem tím vzbuzuje nepřátelská nálada proti Československé republice, třídní nenávist, podněcuje se k illegální činnosti, zejména též k agitaci ve vojsku, a že účelem oněch elementárních školí bylo šířiti komunistickou propagandu, šířiti nepřátelské smýšlení proti republice a její státní formě a připravovati takto účastníky školy k revolučnímu převratu. Zdůrazňuje-li zmateční stížnost, že komunistická strana československá hlásá veřejně týž program, aniž by se v tom spatřovalo něco trestného, stačí podotknouti, že zrušovacímu soudu náleží přihlížeti jedině ke konkretnímu případu, který jest předmětem řízení, a tu jest podle skutečností shora citovaných a prokázaných zřejmé, jak rozsudek též zjišťuje, že tato elementární škola měla býti organisací, jejímž účelem bylo podvraceti samostatnost, demokraticko-republikánskou formu státu. Neboť organisací jest ve smyslu judikatury tohoto zrušovacího soudu spojení několika osob ke společnému cíli, šetříc určitých pravidel společného jednání a postupu, což podle zjištění napadeného rozsudku na »elementární školu« dopadá. K tajnosti ve smyslu § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. stačí podle čtvrtého odst. téhož zákonného předpisu, když organisace, majíc ve skutečnosti účel uvedený v odst. prvém předstírá jiný účel anebo, jak již řečeno, pravý účel zamlčuje. Jest lhostejno, že škola ta byla v novinách ohlášena, ježto pouhým sdělením, že se pořádá kurs elementární školy, nebylo učiněno zjevným, čemu se bude ve škole učiti a že se jedná o organisaci uvedeného cíle. Pojem »elementární škola« nenaznačuje ještě přednášení takových zásad, jichž vytisknutí v Agitpropu stalo se možným jenom způsobem illegálním. Míní-li stížnost, že schůzka byla pořádána podle § 2 shromažďovacího zákona, jest poukázati na doslov rozsudku, který zjišťuje opak, jinak též na zjištění, že schůze nebyla příslušnému úřadu hlášena a měla býti před úřady tajena. Po subjektivní stránce rozsudek zjišťuje znalost obžalovaných o účelu organisace, která podle jich vědomí měla býti ve shora uvedeném smyslu tajena před úřady. Zmateční stížnost uplatňující proto též zmatek podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. není odůvodněna, současně pak vytýkaný zmatek podle čís. 9 písm. b) vůbec po zákonu neprovádí. Bylo ji proto zavrhnouti jednak jako neprovedenou, jednak neodůvodněnou.

Citace:

Čís. 3452.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 247-250.