Čís. 3708.

Majitel baru trestně zodpovídá podle § 45 původcovského zákona, byly-li kapelou jím najatou v jeho podniku hrány chráněné skladby.
K přičítatelnosti činu po stránce subjektivní stačí dolus eventualis, záležející v tom, že pachatel, věda, že v jeho podniku byly hrány skladby chráněné, neučinil žádné opatření, ani nezakázal, by kapelou jím najatou nebyly hrány.
Oprávnění ochranného sdružení autorského čsl. skladatelů, spisovatelů a nakladatelů hudebních k stíhání zásahů do práva původcovského za jeho členy (§ 16 původcov. zákona).
(Rozh. ze dne 19. prosince 1929, Zm II 256/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 6. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 45 původcovského zákona, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Napadený rozsudek nezakládá se na omylu, pokud uznal, že obžalovaného jako majitele baru může stíhati trestní zodpovědnost podle § 45 původcovského zákona, ježto byly kapelou jím najatou v jeho podniku hrány chráněné skladby. Rozsudek vychází též ze správného stanoviska právního, pokud pokládá za postačitelný k přičítatelnosti činu po stránce subjektivní dolus eventualis, zračící se v tom, že pachatel, věda, že v jeho podniku hrány byly skladby chráněné, neučinil žádné opatření, ani nezakázal, by skladby chráněné kapelou jím najatou nebyly hrány. V těchto směrech shodují se právní úvahy soudu prvé stolice s judikaturou nejvyššího soudu, jak obzvlášť v podobném případě se projevila v rozh. čís. 2813 sb. n. s. a stačí proto na důvody tohoto rozhodnutí odkázati.
46* Nelze popříti správnost rozsudku ani, pokud uznává aktivní oprávnění ochranného sdružení autorského čsl. skladatelů, spisovatelů a nakladatelů hudebních k stíhání zásahů do práva původcovského, ano z předložených listin vysvítá, že skladateli tu v úvahu přicházejícími byl skutečně přenesen na žalující sdružení výkon původcovského práva v mezích vytýčených v § 7 stanov sdružení, podle nichž obzvlášť i sdružení jest oprávněno domáhati se pro své členy ochrany proti jakémukoli porušování jejich původcovských práv. Převod takový jest podle § 16 původ. zák. přípustný a jest proto žalující sdružení oprávněno k vykonávání práv příslušejících autorům podle § 45 pův. zákona.
Naproti tomu však jest přiznati zmateční stížnosti obžalovaného úspěch v tomto směru: Obžalovaný byl uznán vinným, že dne 25. listopadu 1928 uspořádal bezprávné provozování čtyř v rozsudku blíže uvedených chráněných hudebních skladeb. Tento výrok opírá se po stránce objektivní o údaj svědka Václava M-ého, že se při provedené kontrole dne 25. listopadu 1928 tyto skladby skutečně v baru obžalovaného hrály, a po stránce subjektivní o skutečnost, že kontrolor M. zjistiv, že se chráněné skladby v baru hrály, ochranné sdružení o tom zpravil, načež žalující sdružení zaslalo obžalovanému dopis dne 7. listopadu 1928, ve kterém obžalovanému výslovně zapovídá, aby nedovoloval provozování hudebních děl oněch skladatelů, kteří sdružením jsou zastoupeni a chráněni. Právem napadá zmateční stížnost tento výrok zmatkem podle čís. 5 § 281 tr. ř. pro neúplnost, pokud se soud nezabývá hodnotěním celkového obsahu výpovědi svědka Václava M-ého.

Citace:

Čís. 3708.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 743-744.