Čís. 3719.

Účast na zakázaném táboru není o sobě trestným činem podle §§ 3 a 19 shromažď. zákona.
Není proto vyzvání k hromadné účasti na táboru vybízením k hromadnému páchání přestupku ve smyslu § 15 čís. 4 zák. na ochranu republiky, nýbrž po případě přestupkem § 3 shrom. zák.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1929, Zm I 799/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona a přestupkem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 4 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 4 zák. na ochranu republiky jako zmatečný a v důsledcích toho zrušil i výrok o trestu a výroky s tím související a věc vrátil do prvé stolice, a to okresnímu soudu v Hradci Králové, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Odsuzující výrok pro přestupek podle §§ 3 a 19 shrom. zák. a sprošťující výrok zůstaly nedotčeny.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud vytýká rozsudku mylný výklad zákona ohledně přestupku podle § 15 čís. 4 zákona na ochranu republiky. Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný vyzval slovy »na shledanou dnes v 6 hodin na Velkém náměstí« aneb »dnes všichni na tábor na náměstí v H.« posluchače, 50—100 osob, k hromadné účasti na zakázaném táboru. Účast na zakázaném táboru sama o sobě však není trestným činem podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona, neboť se podle tohoto ustanovení tresce jen konání shromáždění pod širým nebem bez úředního povolení, činnost osob, které shromáždění svolávají a na ně zvou, nebo jinak svou činností, zahájením aneb řečněním, konání táboru umožňují. Že k takové činnosti obžalovaný posluchačstvo vyzýval, rozsudek nezjišťuje; pouhá účast na táboru jako posluchač není podle § 3 cit. zák. trestnou a nemůže proto ani vyzvání k hromadné účasti na táboru býti vybízením k hromadnému páchání přestupku. Bylo proto na mylném výkladu zákona spočívající odsuzující výrok pro přestupek podle § 15 čís. 4 zákona na ochranu republiky zrušiti jako zmatečný, a, ježto nelze ve věci samé rozhodnouti, poněvadž by onen skutek mohl naplniti skutkovou podstatu přestupku podle § 3 shrom. zák., spáchaný svoláváním shromáždění na 6. hodinu večerní bez úředního povolení, bylo za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu věc odkázati soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl, a to příslušnému okresnímu soudu, ježto jde nyní již jen o přestupek.

Citace:

Čís. 3719.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 766-767.