Čís. 3464.

Není třeba, by skutek, k jehož spáchání směřuje vůle návodce (§ 5 tr. zák.), byl v jeho představě a v jeho působení na přímého pachatele (v návodu) přesně vymezen ve všech podrobnostech. Podle okolností případu stačí i pouhé všeobecné vybídnutí určité osoby k trestné činnosti určitého druhu (výzva přinésti něco ukradeného).
Nejde-li o překročení příkazu daného pachateli spoluvinníkem (excessus mandati), ručí spoluvinník za veškeren rozsah i výsledek trestné činnosti přímého pachatele.
Pro kvalifikaci podle § 174 II c) tr. zák. stačí, vnikl-li pachatel do zamčené místnosti otevřeným pokud se týče rozbitým oknem.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1929, Zm II 311/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 31. května 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny na nedokonané krádeži podle §§ 5, 8, 171, 174 II c) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 4, 5, 9 a) a 10 §281 tr. ř.
Zmatek podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. spatřuje stěžovatel v tom, že ke skutkové podstatě spoluviny nestačí pouhá výzva přinésti něco ukradeného, nýbrž že výzva musí zníti na provedení určité krádeže. Tato námitka jest právně bezpodstatnou. Podle § 5 tr. zák. dopouští se zločinu netoliko přímý pachatel sám, nýbrž i každý, kdo vyvine některou z činností v § 5 tr. zák. vypočtených, odpovídajících pojmu spoluviny (návodu) neb účasti na zločinu. Návodcem jest pak ten, kdo působí na vůli přímého pachatele, vybízeje ho ke spáchání trestné činnosti určitého rázu, aneb aspoň pachatele v úmyslu zločinném, třebas již tímto pojatém, posiluje. Spáchá-li pak pachatel následkem tohoto svádění nebo podněcování takový trestný čin, nebo pokusil-li se aspoň oň, zakládá svádění spoluvinu na činu pachatelově; zůstalo-li svádění bezvýsledným, jde o nedokonané svádění podle § 9 tr. zák. Naproti tomu netřeba, by skutek, k jehož spáchání směřuje vůle návodce, byl v jeho představě a v jeho působení na přímého pachatele (v návodu) přesně vymezen ve všech svých podrobnostech. Podle okolností případu stačí k návodu i pouhé všeobecné vybídnutí určité osoby k trestné činnosti určitého druhu. Spoluvinník podle § 5 tr. zák. ručí stejně jako spolupachatel trestného činu podle zákona zásadně za veškeren rozsah i výsledek trestné činnosti přímého pachatele s výjimkou případů, v nichž přímý pachatel překročil příkaz daný mu spoluvinníkem (excessus mandati). Tu se spoluvina posuzuje arci jen podle zlého úmyslu spoluvinníkova. O takový případ v souzeném případě vůbec nejde. S hlediska těchto úvah obstojí rozsudkový výrok, napadený zmateční stížností, po stránce právní.
Jak již v rozh. čís. 874 sb. n. s. bylo vyloženo, postačí ke kvalifikaci podle § 174 II c) tr. zák., když pachatel krádeže vnikl do zamčené místnosti otevřeným oknem, tedy když obešel překážku pravidelného vstupu; proto neudržitelnou jeví se výtka stížnosti, že nelze mluviti o krádeži na věcech uzamčených, jakmile okno uzamčené místnosti bylo rozbité. Poukazuje-li zmateční stížnost k tomu, že na venkově bývají brambory často ukládány v místnostech nezamčených, ocitá se takto v nepřípustném rozporu (§ 288 čís. 3 tr. ř.) s rozsudkovým zjištěním rázu skutkového, podle něhož stěžovatel mohl věděti, že se u Floriana R-a stejně jako u každého většího sedláka uschovává obilí, brambory a pod. vždy v místnostech uzamčených, že se mu tudíž jest spoluzodpovídati za kvalifikaci krádeže podle § 174 II c) tr. zák.

Citace:

Čís. 3464.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 269-270.