Čís. 3613.

Házení kameny po určitých osobách jest přestupkem podle § 431 tr. zák.; nelze tu nikdy vyloučiti, že osoby ty mohou býti zasaženy.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, Zm I 140/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. ledna 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle § 157 tr. zák., Emanuel K. kromě toho též přestupky podle §§ 431 a 391 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Namítá-li zmateční stížnost věcně podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., že házení kameny nemůže býti trestné podle § 431 tr. zák. za všech okolností, nýbrž jen takové, které ve skutečnosti mohlo způsobiti poškození člověka, přehlíží, že v souzeném případě zjišťuje soud zejména, že obžalovaný Emanuel K. házel kameny po Josefu a Adolfu V-ových, že svědkyně Anitonie V-ová, která teprve ke konci výstupu vyšla před dům, slyšela dopadali kameny na zem a kameny ty pak na cestě i na poli také sebrala, skutečnosti to, odůvodňující závěr, že tu bylo nejen konkrétní ohrožení tělesné bezpečnosti lidí, nýbrž i že obžalovaný jako zdravý a soudný muž musel poznati, že z jeho jednání může vzejíti nebezpečí pro tělesnou bezpečnost obou V-ových bez ohledu, házel-li z větší či menší vzdálenosti, ježto při házení kameny po určitých osobách nelze nikdy vyloučiti, že mohou býti zasaženy.

Citace:

č. 3613. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 537-538.