Čís. 3644.

Pokud nedostatek peněz na cestu není neodvratnou překážkou ve smyslu §§ 226, 427 tr. ř.
(Rozh. ze dne 29. října 1929, Zm II 214/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl v neveřejném zasedání odporu obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 1929, jímž byl uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197 a 200 tr. zák., z těchto
důvodů:
V podání, jímž žádal o odklad hlavního přelíčení, ustanoveného na 30. dubna 1929, odvolával se obžalovaný jen na to, že je toho času bez zaměstnání a že jeho invalidní renta měsíčních 515 Kč nepostačuje mu ani k nejnutnější výživě, takže mu není možno učiniti mimořádné vydání, jež by bylo spojeno s cestou k hlavnímu přelíčení do Olomouce. Leč v tomto údaji, opakovaném v podstatě i v odporu, nelze ještě spatřovati průkaz nepřekonatelné překážky, již má zákon v § 226, pokud se týče v § 427 tr. ř. na mysli. V onom podání, které je datováno dnem 23. dubna 1929, nepoukazoval obžalovaný ani v nejmenším na nějaké poruchy zdravotní a nelze proto k tvrzení odporu, že obžalovaný v době od 24. dubna až do 30. dubna 1929 byl v takové duševní depresi, která mu znemožňovala jakoukoli činnost, ba dokonce i možnost vycházeti z příbytku, přihlížeti, to tím méně, an obžalovaný správnost svého tvrzení neosvědčil předložením lékařského vysvědčení. Neprokázal proto obžalovaný nepřekonatelnou překážku, jak to § 427 tr. ř. vyžaduje, pročež bylo jeho odpor zamítnouti jako bezdůvodný.

Citace:

č. 3644. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 603-604.