Čís. 3660.

Nezáleží sice na pojmenování, jímž označil, najmě obhájcem nezastoupený obžalovaný, opovězený jím opravný prostředek, když z obsahu podání vychází na jevo, že jde ve skutečnosti o jiný opravný prostředek; vyplývá-li však zcela nepochybně z obsahu opovědi obžalovaného a z jeho ústního prohlášení, že jde skutečně jen o odvolání z výše trestu, nelze je posuzovali jako zmateční stížnost (§ 4 čís. 1, § 1 čís. 1 nov. k tr. ř. čís. 3/1878).
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1929, Zm II 243/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského trestního soudu v Brně z 18. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupky podle § 312 a § 468 tr. zák., a nepřihlédl k odvolání obžalovaného co do trestu.
Důvody:
Obžalovaný opověděl proti rozsudku v zákonné týdenní lhůtě odvolání, žádaje zároveň na brzké doručení rozsudku, by mohl »rekurs proti této výměře trestu« včas podati. I v dalším podání došlém soudů 21. června 1929 poukazuje na odvolání, jež proti rozsudku včas opověděl, a žádá za zřízení obhájce chudých, by jím včas odpověď na žalobu a odvolání mohl podati a podle soudního záznamu dostavil se dne 25. června 1929 osobně k soudu a znovu požádal, by mu byl zřízen obhájce chudých »k provedení odvolání do výroku o trestu a k odpovědi na odvolání státního zástupce«. Dne 10. července 1929 došlo soudu podání obžalovanému zřízeného obhájce chudých, v němž se však neprovádí odvolání, nýbrž výhradně zmateční stížnost z důvodů § 281 čís. 4 a 9 a) tr. ř. a odpovídá zároveň na odvolání veřejného obžalobce. Nezáleží sice zásadně na pojmenování, jímž označil, najmě obhájcem nezastoupený obžalovaný, opovězený jím opravný prostředek, když z obsahu podání vychází na jevo, že jde ve skutečnosti o jiný opravný prostředek. V souzeném případě vyplývá však zcela nepochybně z obsahu opovědí obžalovaného, zejména však z jeho ústního prohlášení z 25. června 1929 před krajským trestními soudem v Brně, že jde skutečně jen o odvolání z výše trestu. Jestliže pak toto odvolání, jež by ostatně bylo podle prvého odstavce § 283 tr. ř. nepřípustné, v zákonné lhůtě vůbec nebylo provedeno, za to však obhájcem provedená zmateční stížnost v zákonné lhůtě vůbec nebyla opověděna, bylo ji zavrhnouti podle § 4 čís. 1, § 1 čís. 1 nov. k tr. řádu z roku 1877/78 jako opožděnou, k onomu pak, ježto nebyly udány okolnosti, jež mají odvolání odůvodniti, nebylo přihlížeti (§ 294, odst. 2 tr. ř.).

Citace:

č. 3660. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 631-632.