Čís. 3612.

Předpisu § 270 čís. 5 tr. ř. není vyhověno, dovolává-li se rozsudek pro zjistí jen všeobecně výsledků průvodního řízení, aniž je reprodukuje, by tak umožnil kontrolu, zda je také přezkoumával a hodnotil (§ 258 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 4. října 1929, Zm II 117/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského trestního soudu v Brně ze dne 4. března 1929, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II c) a 179 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc témuž sborovému soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost právem vytýká rozsudku vady s hlediska čísla 5 § 281 tr. ř. Nařizuje-li zákon v § 270 čís. 5 tr. ř., by rozsudek stručně, ale určitě uvedl, které skutečnosti a z jakých důvodů soud pokládal za dokázané nebo za nedokázané, není tomuto požadavku učiněno zadost, dovolává-li se rozsudek pro zjištění jen všeobecně výsledků průvodního řízení, aniž je reprodukuje, by tak umožnil kontrolu, zda je také přezkoumával a hodnotil, jak mu uloženo § 258 tr. ř. Takovým nedostatkem důvodů je stižen rozsudek najmě, pokud se jen zmiňuje o »oněch 10060 Kč«, nevyloživ, jak a z čeho dospěl k předpokladu této částky, kterou patrně přejímá ze svědecké Výpovědi F-ovy, již ostatně nijak nepřezkoumává, a to ani na podkladě vlastních jeho údajů o době služby obžalované u něho a o jednotlivě zjištěných prý schodcích, dále ve výroku, že obžalovaná odcizila z uzamčeného prádelníku fotografický aparát a kožešinový límec. Pod totéž hledisko spadají vady vytýkané ve stížnosti v jiné spojitosti, že totiž rozsudek na podporu svého přesvědčení o pachatelství obžalované uvádí bez opory ve spisech, že obžalovaná také podle šetření policie častovala své milence a činila stokorunové dary, žila nad své finanční poměry a nápadně se šatila. Je tedy rozsudek v závažných výrocích vadný podle čís. 5 § 281 tr. ř.; bylo proto za podmínek § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo, aniž bylo třeba zabývati se i dalšími vývody zmateční stížnosti.

Citace:

č. 3612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 537-537.