Čís. 3554.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924). Pro skutkovou podstatu přečinu podle § 24 zákona jest lhostejno zda byl pachatel vlastníkem stanice, zda byla stanice dohotovena či nehotová; nevyhledává se ani zatajeni stanice ani zkrácení poplatku.
(Rozh. ze dne 2. července 1929, Zm I 215/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 28. ledna 1929, pokud jím byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin podle § 24 odst. 1 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil, rozsudek soudu prvé stolice v napadené části jako zmatečný a věc vrátil soudu nalézacímu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, uplatňující důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., jest přiznati oprávnění. Nalézací soud vzal za prokázáno, že obžalovaný koupil radiovou stanici od J. Č-ého a že byl ochoten o ni zažádati, jakmile mu Č. stanici postaví, a on se přesvědčí, že funguje; poněvadž však byl Č., jak soud dále zjistil, při budování antény, zdržen a obžalovanému znemožněno stanici přejmouti a jí vůbec nabýti, dospěl soud k přesvědčení, že obžalovaný stanici nepřevzal, že mu nenáležela, jelikož nebyla dohotovena, a že obžalovaný neměl ani úmyslu stanici neohlásiti a ji zatajiti, a neshledal z těchto důvodů skutkovou podstatu § 24 odst. 1 zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924. Právem vytýká zmateční stížnost tomuto odůvodnění, že vychází z nesprávného výkladu zákona, což činí rozsudek zmatečným podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Pro skutkovou podstatu přečinu podle § 24 zák. čís. 9/1924 je jen rozhodné, zda přechovával pachatel, nemaje k tomu úředního povolení, radiotelefonní stanici nebo její součástky, čili nic. Nezáleží na tom, zda byl vlastníkem stanice, zda ji převzal a zaplatil čili nic, nebo zda přechovával věc cizí; rovněž jest lhostejno, zda byla stanice dohotovena, čí nehotová; pachatele neomlouvá, že chtěl stanici ohlásiti; rozhoduje, že jí neohlásil a bez úředního povolení přechovával, měl u sebe. V souzeném případě se však nalézací soud nevyslovil zřetelně a přesně o tom, zda obžalovaný přechovával součástky radiotelefonního zařízení, čili nic, maje omylem za to, že stačilo k vyvinění obžalovaného, že mu stanice nenáležela a že neměl úmyslu ji neohlásiti, po případě tajiti; již tento nedostatek zjištění rozhodné skutečnosti odůvodňuje, by byl rozsudek zrušen, poněvadž nelze za daného stavu věci rozhodnouti ve věci samé.
Chtěl-li však soud výrokem, že obžalovaný stanici nepřevzal, vyjádřiti, že jí u sebe neměl, jest jeho výrok neúplný a zmatečný podle čís. 5 § 281 tr. ř., poněvadž, kdyby si byl povšiml skutečností zjištěných výsledky řízení, byl by asi dospěl k jinému přesvědčení, než je v napadeném rozsudku. Potvrdilť totiž spoluobžalovaný Jaroslav Č., že stanici prodal obžalovanému asi 2 nebo 3 dny před svými zatčením, a že byl zatčen, když začal mu (t. j. v jeho bytě) stavěti anténu; obviněný sám doznal, že se doma přesvědčil, že stroj nefunguje, a podle obsahu trestního oznámení byla tato radiostanice i s párem sluchátek a s venkovskou antenou dne 19. srpna 1927 četnickým strážmistrem V-em v bytě obžalovaného zabavena. Obě vytknuté vady odůvodňují, by bylo zmateční stížnosti vyhověno a uznáno, jak se stalo. K odvodu obžalovaného budiž podotčeno, že důvodem vydání trestních ustanovení zák. čís. 9/1924 byla snaha, by státní orgány měly v patrnosti všecky přijímací stanice bez rozdílu jejích technické úpravy, by se ve veřejném zájmu zabránilo případnému jejích zneužití, že tedy nebyl znak objektivní nebezpečnosti zneužití stanic zákonodárným důvodem k stanovení skutkové podstaty přečinu podle § 24 zákona (v odvodu se totiž popírá, že tento znak objektivní nebezpečnosti jest splněn i u krystalových stanic). Dále budiž připomenuto, že se k trestnosti činu nevyhledává ani zatajení stanice, ani zkrácení poplatku, takže by ani skutečná objektivní nemožnost zatajení, pokud se týče zkrácení poplatku nevylučovala použití § 24 zákona.

Citace:

č. 3554. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 428-430.