Čís. 89 dis.

Pokud v podání útratového rekursu, napadajícího četné jen nepatrné položky, nelze spatřovati advokáta nedůstojné, ve smyslu zásad hájených výborem obzvláštní komory cti a vážnosti stavu se příčící, malicherné brojení proti nepatrným položkám přísudku.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1929, Ds I 10/29.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů vyhověl odvolání obviněného do nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 18. února 1929, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem porušení cti a vážnosti stavu, a zprostil obviněného z obvinění z přečinu poškození cti a vážnosti stavu, jehož se prý dopustil tím, že podal do útrat přisouzených zástupci odpůrce stížnost, ve které malicherným způsobem pozastavoval jednotlivé položky a tvrdil, že jednotlivé práce nebyly nutné.
Důvody:
Odvolatel podal ve sporu o zaplacení 417 Kč, v němž jeho klient podlehl a byl odsouzen k náhradě útrat sporného řízení upravených na 446 Kč, proti odsuzujícímu rozsudku odvolání, v němž napadal rozhodnutí i ve věci samé i v otázce útrat. Odvolací soud odvolání ve věci samé nevyhověl, ale snížil útraty první stolice o 55 Kč na 391 a uložil žalobci, by odvolatelovu klientovi nahradil 24 Kč 50 h za náklady na úspěšný opravný prostředek proti výroku o útratách. Uváží-li se, že útraty sporného řízení celkem jednoduché, v němž se konala jen dvě sporná jednání,
50* jedno o jedné a druhé o půl hodině, byly hojně přisouzeny částkou převyšující cenu sporného předmětu; že opravný prostředek proti útratovému výroku byl spojen s opravným prostředkem — třebaže bezvýsledným, ale přece jen řádným — proti rozhodnutí ve věci samé; že nezůstal bez úspěchu; že jím pro stěžovatelova klienta byla získána částka 55 Kč, tedy více než osmina celého sporného předmětu; že mimo to o částku 24 Kč 50 h za něj přisouzených se zmírnila i klientova povinnost k náhradě dosti vysokých útrat procesních; a že jím pro odpůrce nevznikly útraty, které by byly nepoměrně vysoké, srovnávají-li se s částkou, pro kterou vzešly, nelze z pouhé okolnosti, že útratová stížnost napadala četné jen nepatrné položky, usuzovati, že odvolatelova stížnost byla malicherným, nepřejícím, advokáta nedůstojným brojením proti jednotlivým nepatrným položkám přísudku, jež by se ve smyslu zásad hájených výborem advokátní komory jako stavovského úřadu ovšem příčilo cti a vážnosti advokátského stavu, nýbrž lze v souzeném případě podle jeho zvláštních okolností odvolateli dáti za pravdu, že mu šlo jen o plnění povinností jemu v 9 adv. ř. uložených. Proto bylo odvolání vyhověti a odvolatele zprostiti.

Citace:

Čís. 89 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 807-808.