Čís. 3679.

Polír, jemuž byl svěřen dohled nad stavbou (zřízením vřetenové zdi s předem vybranými otvory pro betonové schody), který úkol ten převzal a v osudné době jej zastával, je povinen (§ 335 tr. zák.) podřízeného dělníka (zedníka) poučiti, jak se práce ta dělá; nevyvinuje ho, že takovou práci ještě nekonal.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1929, Zm I 127/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. ledna 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti těla podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Rozsudek netrpí neúplností ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. Skutečnosti, které vyšly na jevo při hlavním přelíčení a z nichž stížnost onu výtku dovozuje, týkají se vesměs okolností, které pro právní hodnocení případu ve směru stížností dovozovaném nemají vůbec významu. Není pro obžalovaného omluvou, že podobné práce, jako jest zřízení vřetenové zdi s předem vybranými otvory pro betonové schody ještě nekonal, že podle jeho zkušeností mají se práce ty konati zásadně jinak, že staviteli Š-ovi sdělil tento svůj nedostatek znalostí, nesouhlasil povšechně se způsobem práce, jak se u něho dělala, a již několik dní před tím dal staviteli Š-ovi výpověď a byl u něho zaměstnám jen několik dní. Zůstává rozhodujícím, že obžalovanému jako zodpovědnému polírovi byl svěřen dozor nad onou stavbou a že úkol ten převzal a v osudné době jej zastával, kterážto skutečnost není výsledkem řízení nijak uvedena v pochybnost a není ani zmateční stížností otřesena. Jeho neznalost podobného provádění stavby tím spíše měla mu býti popudem ke zvýšené opatrnosti, po případě k získání si potřebných vědomostí a informací zavčas před započetím práce, buď od stavitele stavbu vedoucího nebo od osoby v oboru tom znalé. V případě, že schopnosti obžalovaného nedostačovaly k pochopení onoho způsobu práce, měl zaříditi potřebné, by zodpovědnost za vedení práce byla přesunuta na jinou sobu. Že se však nejednalo o takový druh stavby, že by dosah její nebezpečnosti nemohl obžalovaný postihnouti, vyplývá z vlastních vývodů stížnosti, kde se dovozuje, že každý prostý dělník normálních znalostí musil již sám nebezpečnost práce posouditi, a činěn jest takto pokus přesunouti zavinění na zedníka M-e, provádějícího onu stavbu. V tom směru vytýká zmateční stížnost rozsudku i neúplnost pro domnělé nepřihlédnutí k zodpovídání se stavitele Š-a, že »každý vyučený zedník musí míti tolik znalostí, by věděl, že když vybere přes polovici zdiva, musí zeď spadnouti«, jakož i ke skutečnosti potvrzené svědkem Václavem S-ou, že svědek napomínal M-e, by mu stavba nespadla. Leč případné spoluzavinění osoby třetí stěžovatele nevyvinuje, an rozsudek zjišťuje, aniž by stížností bylo zjištění to seslabeno, že nastalý úraz (trestný výsledek) byl v příčinné souvislosti s činností (opomenutím) stěžovatelovým, a nerozhoduje, že i jiné příčiny spolupůsobily na onom výsledku. Nemá významu ani to, že obžalovaný přejímal tehdy na stavbě materiál a nemohl zároveň vykonávati dozor nad prací zedníka M-e; pouhým upozorněním předem, po případě podle potřeby podrobnějším návodem o postupu práce před odchodem z místa pozdějšího neštěstí mohl obžalovaný dostatečným způsobem učiniti zadost své povinnosti. Míní-li zmateční stížnost, provádějíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., že není úkolem dozorčího orgánu poučovati dělníka o okolnostech, o nichž může předpokládati, že je zná a jako každý soudný člověk znáti musí, stačí upozorniti na zodpovídání se obžalovaného, že jemu, polírovi stavby a tudíž osobě ve stavbě zkušenější, než jest prostý zedník, způsob stavby vřetenové zdi a zakládání schodiště nebyl vůbec povědomý, a že teprve sám u jiného zedníka musil se poučiti, jak se práce ta dělá. Onen druh stavby není tudíž takovou znalostí, kterou lze za všech okolnosti předpokládati u každého normálního člověka (zedníka) i když nemá předběžných znalostí v tom oboru, takže by nebylo třeba podřízeného dělníka ve směru tom poučovati. Rozsudek však nevěří ani zodpovídání se stěžovatelovu, že M. vykonával práci jiným způsobem, než jak mu obžalovaný nařídil, a zjišťuje takto, že obžalovaný dal jednak rozkaz M-ovi vybírati t. zv. kapsy, aniž by zároveň dutiny byly patřičně zajišťovány, a též poručil mu dlátem odsekávati v cihlách rýhu, jednak zjišťuje též, že opomenul při práci té naň dohlédnouti a dáti chybu včas napraviti; v tom právě shledává zaviněni obžalovaného a nastalé sesutí zdi a smrt Josefa B-a, jakož i lehké poškození na těle Jana M-e, jako příčinný následek této trestné činnosti (opomenutí).

Citace:

č. 3679. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 673-674.